Hry hazardní i nehazardní

Od 1. 1. 1994 u nás platí nová mezinárodní klasifikace nemocí a s ní i nová diagnostická jednotka nazývaná patologické hráčství. Mezinárodní klasifikace nemocí ji definuje následovně:

F63.0 Patologické hráčství

Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je život stresující.

Podstatné rysy: trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.

Český, ne zcela běžný, výraz "hráčství" je překladem anglického "gambling", což znamená většinou hazardní hru, nikoli tedy hru ve smyslu prosté zábavy. Jsou to právě finanční ztráty, které u patologických hráčů roztáčejí bludné kruhy rostoucích interpersonálních, sociálních i pracovních problémů a pokračujícího hraní. Jím se snaží patologický hráč unikat z nezvládané reality. Z tohoto důvodu bych diagnózu patologického hráčství nepoužil u člověka, který se věnuje náruživě práci s počítačem nebo sledování televize, i když připouštím, že i to mu může působit problémy.

Obraz o tom, jaké nesnáze podstupuje člověk, který je patologickým hráčem, poskytuje dotazník svépomocné organizace "Gamblers Anonymous". Kritický skór je 7 a více kladných odpovědí. Setkali jsme se i s lidmi, kteří odpovídali kladně 15 i vícekrát.

Nejčastější formou hazardní hry, kterou naši pacienti provozovali, byla hra na tzv. výherních (výstižnější název je samozřejmě "proherních") automatech. Daleko na druhém místě byla ruleta. U karetních her bývá častá kombinace s alkoholem. V zahraničí mívají také problémy v souvislosti se sportovními sázkami a s bingem.

Hazardní hry z hlediska duševního zdraví

Americké prameny rozdělují rozvoj chorobného hráčství do více stadií. Na počátku kariéry chorobného hráče stojí často velká výhra. Pojem "velká výhra" je ovšem relativní. Pro dítě nebo dospívajícího to může být pár set korun, pro různé podnikatele částka podstatně vyšší. Podle neoficiálních zpráv jsou některé výherní automaty programovány tak, aby rozpoznaly herní styl začátečníka a daly mu okusit sladkost výhry. To je ostatně trik, který používali i "skořápkáři" v pražských ulicích.

Léčba chorobného hráčství je možná, nemusí však být snadná. Chorobné hráčství se v mnoha ohledech podobá závislosti na návykových látkách. Proto i v léčbě používáme řadu postupů, které se osvědčily při léčbě jiných závislostí. Na tomto místě nebudu zabíhat do přílišných detailů, mohu odkázat na knihu "Hazardní hra jako nemoc". Snad bych jen uvedl, že při Oddělení pro léčbu závislostí v Psychiatrické léčebně v Praze 8 vznikla první skupina svépomocné organizace Anonymních hráčů (Gamblers Anonymous) v České republice a patrně i první v postkomunistických zemích střední a východní Evropy.

Existují případy spontánního uzdravení, a naopak i při kvalifikované léčbě je možnost recidiv, které je třeba bez zbytečného moralizování efektivně zvládat.

Z uvedeného schématu jasně vyplývá, že život patologického hráče není žádný med. Při nedávné rozhlasové relaci se posluchačka pustila do našeho pacienta, že si užíval a teď by se chtěl ještě léčit. "Užívání si" u tohoto člověka spočívalo v tom, že vždy okamžitě prohrál výplatu a zbytek měsíce se živil jablky, která natrhal na stromech. Dovedete si představit, že k nám nepřišel v zrovna nejlepším stavu.

Patologické hráčství není jen problémem jednotlivce, ale často celé rodiny, která bývá jeho hraním poškozena finančně i psychicky. A je to ostatně i problém sociální, který nejsou schopny vyřešit samotné tržní mechanizmy.

Počítačové hry a videohry

V tomto případě patrně nepůjde o patologické hráčství, určitá rizika zde však nepochybně jsou. S patologickými hráči se setkávám často, neměli jsme však dosud jediného pacienta, který by vyhledal naši pomoc např. pro počítačové hry. Abych zvýšil svoji kvalifikaci v tomto směru, zašel jsem do příslušného obchodu a za cca 60 Kč jsem zakoupil demoverzi "hry, která se okamžitě stala hitem" s názvem Wolfenstein 3D. Hru jsem nainstaloval na disk svého 386DX a pak se za pomoci revolveru, nože a myši počítače pokoušel likvidovat příslušníky zbraní SS v jakési nacistické pevnosti.

Počítačová logika a mechanická zručnost, tak užitečné při práci s textovým editorem nebo tabulkou, zde slouží špatné věci. Nacizmus (nejen ten německý) je složitější problém, než aby ho vyřešil výstřel spuštěný klávesou Ctrl. Svět, v němž se pohybujeme, se skládá nejen z dobra a zla, tedy z černé a bílé, ale z nekonečně mnoha barevných odstínů.

Je to asi podobné, jako kdyby se někdo snažil budovat své manželské soužití na základě pornofilmu. V nejlepším případě by si asi natrhl předkožku. Dítě odchované na podobných hrách bude mít zkreslené představy o světě a nedostatek sociálních dovedností. Zaostane tak za svými vrstevníky. Ve skutečném světě se pak může cítit asi tak, jako emigrant v cizí zemi.

Znepokojujícím momentem je i prvek násilí, který se v řadě videoher i filmů, včetně těch pro mládež, hojně vyskytuje. Dítě zde opět získává zkreslené představy o tom, jak se řeší mezilidské konflikty. Z videohry se také nedozví, že bodnutí nožem mu v životě nepřinese kladné body, ale může ho přivést na řadu let do vězení.

Pro citlivější děti není dlouhé vysedávání před obrazovkou počítače vhodné také proto, že se tak zvyšuje riziko epilepsie. Dále pohybový systém mnoha dětí u nás je ve špatném stavu. Dítě, které stráví většinu volného času videohrami, nebude mít dostatek tělesného pohybu a bude přetěžovat páteř. Následky na sebe možná nedají dlouho čekat. Uvedené se samozřejmě týká i dospělých.

Je tu ještě další nebezpečí. Videohry a hazardní hry jsou často instalovány v jedné herně. Dítě se tak setkává s negativními modely, jejichž následování ho může snadno přivést do nesnází. Kromě toho se povolená věková hranice 18 let, odkdy smí člověk hazardní hru provozovat, nedodržuje. Dokladem toho je okolnost, že se setkáváme s nezletilými patologickými hráči. Dost možná, že někteří z nich si zpočátku za přimhouřeného oka majitele herny odskočili od videohry k "výhernímu" automatu. Jejich rodiny to pak stálo dost peněz.

Dobrý sluha, špatných pán

O počítačích a možnostech, které poskytují, lze říci zhruba to, co se říkalo o ohni: "Je to dobrý sluha, ale špatný pán." Počítačové výukové programy poskytují jistě i dobré možnosti. Viděl jsem např. demoverzi interakčního programu k prevenci problémů působených alkoholem, tabákem a drogami u dětí. Boom různých hazardních i nehazardních her by ovšem mohl dávat za pravdu i těm, kdo tvrdí, že se lidstvo rozvíjí nerovnoměrně a že citový a etický vývoj našeho druhu zaostává za vývojem intelektuálním.

P.S.: Wolfensteina 3D jsem z disku zase vymazal, nejen kvůli úspoře paměti počítače.