Fyzická aktivita škodí zdraví

Již delší dobu je známo, že fyzická aktivita iniciuje oxidační poškození lipidů biologických membrán, tzv. peroxidaci lipidů. Pokusy se dělaly zejména na zvířatech, kde se závislost mezi rozsahem peroxidace lipidů a intenzitou fyzické aktivity prokázala jednoznačně. U lidí byly výsledky nejednoznačné zejména vinou použitých metodik, jelikož většinou je obtížné získat homogenizované vzorky klíčových orgánů bezprostředně po fyzickém výkonu. Většinou se proto měřil obsah etanu a pentanu ve vydechovaném vzduchu, což může být mírou rozsahu peroxidačních reakcí in vivo. Tato měření jsou však technicky velmi náročná, a kromě toho mohou etan a pentan vznikat v důsledku činnosti střevních bakterií, která přímo s peroxidací lipidů nesouvisí.

Z tohoto hlediska má velký význam studie, jež srovnává tři různé indikátory rozsahů peroxidace lipidů měřených v krvi atletů. Byly měřeny dienové konjugáty, které představují jeden z prvních produktů napadení nenasycených mastných kyselin membránových lipidů volnými radikály. Jako další parametr byla stanovena skupina látek reagujících s kyselinou thiobarbiturovou. Toto je nejrozšířenější klinicky používaná metoda stanovení peroxidace lipidů, je však poměrně málo specifická, jelikož reakci poskytují i látky nesouvisející s peroxidačními reakcemi. Jako třetí indikátor byla měřena hladina fluoreskujících chromolipidů, které představují koncové produkty peroxidačních reakcí. Byly porovnávány čtyři typy fyzické zátěže: běh na 1 km, běh na 10 km, běh na 27 km a osmidenní cyklistický závod, během něhož atleti ujeli 1 061 km. Z výše uvedených indikátorů peroxidace lipidů se po běhu na 1 km významně nezměnil žádný parametr, ale při všech ostatních zátěžích vzrostla hladina konjugovaných dienů, zatímco druhé dva parametry se výrazně neměnily. (Clin. Chim. Acta 234, 63, 1995)

Zvýšení hladiny konjugovaných lipidů jednoznačně potvrzuje iniciaci peroxidačního poškození organizmu při déletrvající fyzické aktivitě. Neúčinnost druhých dvou metod může znamenat jednak jejich nižší citlivost, anebo – což je možná významnější – vychytání primárních produktů peroxidace lipidů ve tkáních, jako jsou játra nebo slezina, kde by potom oxidační poškození organizmu pokračovalo s daleko závažnějšími důsledky. Pro jednoznačné potvrzení našeho podezření, že sport škodí zdraví a měli bychom se vyhýbat jakékoliv fyzické aktivitě, si budeme muset počkat, až se najdou dobrovolníci, kteří si nechají po maratonském běhu vyříznout kus jater a sleziny, eventuálně i srdce a mozku.