V. I. Vernadskij
Vladimir Ivanovič Vernadskij je jednou z nejznámějších postav ruské vědy. Studoval na univerzitě v St. Petěrburgu, kde ho učili mj. D. I. Mendělejev a M. I. Sečenov. Největší vliv na něho ale měl zakladatel ruské pedologie V. V. Dokučajev.
Po svých studiích Vernadskij dostal místo jako kurátor mineralogických sbírek na univerzitě v St. Petěrburgu. Později ale podnikl řadu zahraničních cest do zemí západní Evropy a po návratu do Ruska roku 1890 učil krystalografii a mineralogii na Moskevské univerzitě. Zde v roce 1897 obhájil disertaci a později se stal profesorem. V roce 1903 publikoval první knihu Základy krystalografie a v roce 1908 se stal akademikem.
V porevoluční době prošel řadou funkcí, byl např. ředitelem moskevského Institutu rádia. V roce 1918 založil Ukrajinskou akademii věd a stal se jejím prvním prezidentem. Od roku 1922 učil v Paříži na Sorbonně, v roce 1924 pak vydal knihu Geochemie a o dva roky později svoji stěžejní publikaci Biosféra. V roce 1928 založil Biochemickou laboratoř v Moskvě, která pod jménem Vernadského institut geochemie a analytické chemie existuje dodnes. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem byl s rodinou evakuován do Kazachstánu, odkud se v roce 1943 vrátil do Moskvy, kde v roce 1945 zemřel.