Vředová choroba žaludku a dvanáctníku
| 5. 2. 1995Po poznámkách Morgagniových popsal pitevní nález kulatého vředu 1793 Bailli. Před více než 150 lety Cruveilher (1830) toto onemocnění specifikoval jak po stránce patologickoanatomické, tak po stránce klinické. Prevalence onemocnění (poměr počtu nemocných k počtu obyvatel) dnes nazývaného vředová choroba činí okolo 5 %. Ovšem v minulosti, jak možno zjistit např. z Thomayerovy Pathologie a therapie nemocí vnitřních, činila 4 - 13 %, ba prý až 20 % všech pitvaných mrtvol. Tyto velké číselné rozdíly (jak se Thomayer zmiňuje), spočívají patrně v tom, že kulatý vřed není všude stejně rozšířen. Již tehdy se příčina přičítala druhu potravy či vykonávanému zaměstnání. Např. díky bylinné potravě Velkorusové, alespoň podle některých pramenů, vředem téměř netrpěli.
Od doby, kdy se Cruveilher zmiňoval o tom, že příčiny vředu jsou zahaleny temnotou, uplynulo mnoho času. Přesto i dnes, jak je zřejmo z názvu vředová nemoc , je otázka etiologie dosud otevřena. Na jedné straně jsou zde vlivy hereditární, na straně druhé vlivy zevního prostředí. Lze vzpomenout rodinnou zátěž, stravovací zvyklosti, povolání apod.
V důsledku etiologické multifaktoriálnosti plynul i fakt, že jde o léčbu velmi širokou, která je nucena zachycovat mnoho dílčích problémů.
Doposud platil axiom kde není kyselina, není vřed . Avšak nyní nelze toto téměř centrální dogma brát zcela bez výhrad. Příčinu této skutečnosti přinesly poměrně nedávné práce Marshalla a Varena. Tito dva muži totiž vyslovili hypotézu, ve které tvrdí, že hlavní příčinou vředové choroby, resp. vředů dosud rezistentních na dosavadní léčbu, je gramnegativní spiriliformní tyčinka s nynějším názvem Helicobacter pylori. Z tohoto faktu lze s trochou nadsázky parafrázovat, a to - žádný Helicobacter pylori, žádný vřed.
Proto moderní přístup léčby vředů pomalu doznává změn, které představují vedle podávání dosavadních klasických antiulcerózních léků nasazení antibiotik.
Jako nejvhodnější a taky nejúspěšnější se jeví kombinace omeprazol, amoxycilin a subcitrát vizmutu (či subsalicylát vizmutu), amoxycilin, metronidazol. (Česká a slovenská gastroenterologie)