Viklany – pozoruhodné přírodní památky

Málokteré kamenné hříčky přírody se odedávna těší takové pozornosti jako viklany. Většinou jde o oblé bloky nebo balvany spočívající jen malou plochou na podkladu, takže některé lze větší či menší silou rozkývat. V cestopisných reportážích líčících písečné bouře byly dokonce popisovány viklany rozkývané poryvy větru. V pouštích je těchto útvarů nejvíce a vesměs jsou zde výsledkem rušivé činnosti větru unášejícího při zemi zrnka písku a doslova „podřezávajícího“ úpatí skal. Ukázky nádherně modelovaných viklanů z amerického Colorada, argentinského Tandilu, saharského národního parku Tassili aj. zdobí snad každou učebnici geologie a fyzické geografie.

Několik více či méně dokonalých viklanů najdeme i na území naší vlasti a blízko za hranicí v horninách Českého masivu. Protože jde vesměs o útvary svým vzhledem neobvyklé až bizarní, není divu, že se k jejich vzniku nebo historii vztahují pověsti. Svědčí o tom i názvy Čertova kazatelna, Ďáblova kolébka, Čertův kámen aj. Vznik a původ viklanů je samozřejmě mnohem prozaičtější. Vesměs jde o přírodní útvary modelované dlouhodobými procesy zvětrávání a odnosu hornin, kdy méně odolné okolní partie rychleji podléhají rušivým vlivům (povětrnostním aj.). Nejhojnější a nejtypičtější žulové viklany obvykle představují jakási pevnější jádra horniny, která se na zemský povrch dostala až po odnosu okolních nekonsolidovaných zvětralin – produktů tropického zvětrávání.

Ne každý útvar označovaný jako viklan je však „kývavým kamenem“ v pravém slova smyslu. Některé jsou dosud pevně spojeny s podložím, byť jen malou plochou, jiné zase spočívají na podkladu několika ploškami – ani v tomto případě je nelze rozkývat. Kromě toho jsou za „pravé“ viklany používány pouze útvary v poloze „in situ“, tedy nepřemístěné (řícením, v sutích apod.).

Viklany patří z hlediska geologického vývoje krajiny k přírodninám efemerním. Ke ztrátě jejich „funkčnosti“ však mnohdy přispívají i neuvážené silácké pokusy či projevy vandalizmu. Poměrně známým příkladem je Kadovský viklan na Blatensku, jehož snímek (jeden z prvních) uveřejnil náš časopis právě před sto lety (Vesmír 23, 128, 1894/10). Přibližně ve stejné době byl tento asi třicetitunový kolos shozen z původní polohy a zpět umístěn teprve před nedávnem za asistence známého odborníka na mechaniku těles ing. Pavla Pavla. Podobný osud postihl i řadu dalších viklanů, např. menší, ale rovněž pěkně tvarovaný útvar Viklan u Petrohradu na Jesenicku. Většina z našich nejhezčích viklanů byla proto právem vyhlášena za chráněné přírodní památky.

Patří k nim i Husova kazatelna na zalesněném návrší (510 m) u Žemličovy Lhoty nad silnicí z Petrovic do Sedlčan. Žulový blok, připomínající obří kolébku, je asi 5  m dlouhý a kolem tří metrů široký i vysoký. Jeho vrcholek poněkud snižuje oválná prohlubeň (skalní mísa), vzniklá rovněž zvětráváním žuly. Podle pověsti na tomto pozoruhodném skalisku, které bývalo nápadnou krajinnou dominantou, kázal Mistr Jan Hus cestou na Kozí hrádek. Jiné lidové zkazky daly tomuto útvaru pojmenování Čertova kazatelna. I tento patrně nejdokonaleji vyvinutý viklan v Čechách kdysi býval „kývavější“ – údajně se na něm ještě počátkem tohoto století s oblibou houpaly děti.

S výhradou lze za viklan považovat i nedalekou přírodní památku Vrškámen neboli Čertův kámen při jihovýchodním okraji Petrovic. Na podkladu už leží větší plochou. Záseky i jiné stopy po nářadí svědčí o tom, že byl kdysi v “zorném poli“ pozoronosti místních kameníků. Jim neunikl ani další ze středočeských viklanů – Vindiš – při cestě z Krásné Hory k vltavské přehradní nádrži Kamýk. Z tohoto původně asi pět metrů širokého bochníkovitého bloku se dochovala už jen polovička, a také pověst o čertovi, který jej tu upustil a podupal kopyty...

Chráněnou přírodní památkou je i Viklan v karlovarské žule u Rybničné v údolí Javorné, odkud k němu směřuje odbočka z turistické cesty. Také do vrcholku tohoto protáhlého bloku je zahloubena skalní mísa, která údajně sloužila jako pohanské kultovní obětiště. Podobnými útvary jsou pak např. plochý a šikmý viklan Trkal na vrchu Kníže (649 m) poblíž Kunžaku a četné viklany vzniklé zvětráváním žulových hornin v Jizerských horách (např. Kachňátko na Černé studnici), v Krkonoších (Tvarožník), na Šumavě (při Medvědí stezce) a mnohé další.

Krajinou žulových viklanů bychom mohli bez nadsázky nazvat přírodní park Blockheide (Balvanitá stráň) blízko za státní hranicí u rakouského města Gmünd. Snadno dostupný je od hraničního přechodu v Českých Velenicích a značený okruh tu směřuje i k patrně nejtypičtějšímu útvaru tohoto typu v žulách Českého masivu. Nazývá se prostě Wackelstein (Viklavý kámen) a o tom, že se k němu rovněž vztahují lidové zkazky, svědčí i blízký obrázek s výjevem andělíčků kolébajících Jezulátko v kamenné kolébce... Některé z okolních viklanů jsou zabezpečeny proti nešetrnému rozkývání, a tím proti narušení polohy, kovovou zarážkou.

Řada více či méně dokonalých viklanů se ukrývá i ve známých pískovcových skalních městech severních a východních Čech. Zde jsou většinou součástí mnoha dalších bizarních modelových útvarů, takže nebudí takovou pozornost, jako ve výše uvedených žulových oblastech. Pískovcové skály zvané Viklan či Viklavec, Viklavá skála atp. najdeme například na pravém svahu kaňonu Labe u Hřenska, uprostřed Tiských stěn a Dubských skal, na Hruboskalsku i v Adršpašském skalním městě. Do stejné skupiny patří i skály s přiléhavým pojmenováním Kolumbovo vejce. Jedna z nich ční v rokli Všivice v přírodní památce Maštale nedaleko Boru na Skutečsku. Tento asi 5 m vysoký pískovcový blok je k podkladu „přirostlý“ jen překvapivě malou polohou, a budí proto dojem, že se každou chvíli zřítí.

V ostatních typech hornin jsou u nás viklany už vzácnější a také méně dokonale vyvinuté. Kuriozitou mezi nimi je např. Čertova hlava, vzniklá sloupcovitým rozpadem čedičové žíly na území národní přírodní památky Čerova zeď u Českého Dubu. Před nedávnem byly menší viklany zjištěny také v rulách a jiných krystalických břidlicích na západním okraji Hrubého Jeseníku (u Nových Losin), v Žulovské pahorkatině (na Zelené hoře), na Českomoravské vrchovině (nad Kamennou řekou u Uhelné Příbrami) atd. Také tyto dosud málo známé útvary zasluhují zařazení mezi chráněné přírodní památky nebo významné krajinné prvky.