Aktuální číslo:

2022/12

Téma měsíce:

Vodík

Úmrtí učencovo

stalo se před 150 lety
 |  20. 7. 2022

1872: Ruský přírodozpytec Miklukha Maklan, který z nařízení ruské geografické společnosti pravě v Nové Guinei meškal, zem[řel]. tamtéž koncem m[inulého]. m[ěsíce].

(Vesmír 1, 262, 1872/25)

2022: Rád bych po 150 letech opravil tuto dvojnásobnou chybu, které se Vesmír dopustil. Ale popořádku.

Opravou první je jméno toho muže. Je jím Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj - ruský etnograf, antropolog a cestovatel, kterého na Novou Guineu přivezla 19. září 1871 korveta Viťaz ruské Baltské flotily. V Zátoce astrolábu (angl. Astrolab Bay) si zbudoval chatrč, začal se seznamovat s domorodci a zkoumat jejich zvyky. V pondělí 13. srpna 1872, kdy si čtenáři Vesmíru četli zprávu o Maklajově skonu, si 25letý vědec zapsal do svého expedičního deníku:

„Zdržoval jsem se doma a psal antropologické poznámky, které chci poslat akademiku Baerovi. Zavítalo ke mně výjimečné množství lidí ze všech okolních vesnic; tentokrát to byli samí ‚tamo boro‘ (dospělí muži) a obrátili se na mne se zajímavou žádostí: chtěli, abych zůstal navždy mezi nimi, abych si vzal za manželky, kolik žen budu chtít, a přestal myslet na odjezd do Ruska nebo kamkoliv jinam. Mluvili o tom s takovou vážností a jeden po druhém opakoval totéž, že bylo zřejmé, že za mnou s tímto návrhem přišli po dlouhých poradách. Odpověděl jsem jim, že jestli odjedu (nebyl jsem si tím však sám docela jist), určitě se k nim vrátím a že ženy nepotřebuji, protože moc povídají a vůbec jsou příliš hlučné, což Maklaj nemá rád. Má slova je neuspokojila docela, ale v každém případě je potěšil tabák, kterým jsem podělil členy delegace.“[1]

Z čehož je zřejmé, že když do Zátoky astrolábu 19. prosince 1872 vplul ruský klipr Izumrud, jehož posádka přijela vyzvednout přírodovědcovy ostatky, našla živého Maklaje, který právě nepřekypoval nadšením pro návrat do vlasti. Nakonec s ohledem na své zdraví a potřebu publikovat výzkumy odplul, aby se znovu vrátil

Dlužno říct, že Vesmír nebyl sám, kdo informací o Maklajově smrti šlápl vedle. Převzal ji z dobového tisku,[2] kde také zřejmě vznikla i zkomolenina Maklajova jména.

Říká se, že ten, jehož úmrtí je ohlášeno ještě za jeho života, bude žít dlouho. Miklucho-Maklajovi je důkazem, že je to jen bezobsažné rčení. Zemřel 14. dubna 1888 ve věku pouhých 41 let.

 

[1] Citováno dle Vesmír 79, 650, 2000/11.

[2] Přinejmenším ji 6. (18. července) 1872 zveřejnily „Sankt-Petěrburskije Vědomosti“.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Biografie
RUBRIKA: Vertikála

O autorovi

Marek Janáč

Marek Janáč (* 1971) je publicista, rozhlasový a televizní dokumentarista, autor dvou knih a osmi CD s populárně-vědeckou tematikou. Za svou tvorbu získal řadu ocenění na domácích i mezinárodních festivalech. Popularizaci vědy považuje za dílo na úrovni jazykového překladu básně. Jeho ideálem je – na rozdíl od bonmotu srovnávajícího dobrý překlad s ženou – překlad věrný i krásný zároveň.
Janáč Marek

Doporučujeme

Opeření nástrojaři

Opeření nástrojaři uzamčeno

Ondřej Fišer  |  5. 12. 2022
Na indonéském ostrově Tanimbar roste prudce jedovatý strom chrastoun sladkomléký (Cerbera manghas). Jeho vědecké jméno právem odkazuje na strážce...
A začala doba temna… V Africe.

A začala doba temna… V Africe. uzamčeno

Irena Jirků  |  5. 12. 2022
„Skládám puzzle. Anebo tomu říkám vitráž. Prostě sbírám střípky, spojuji je dohromady, a když tu barevnou mozaiku ozáří sluneční paprsky, objeví...
Budoucnost vodíku

Budoucnost vodíku uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  5. 12. 2022
Vodík není ani tak primární zdroj, jako spíše nosič energie umožňující její transport a skladování. Je také významnou surovinou řady průmyslových...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné