Odvrácená strana kojení

O prospěšnosti kojení není pochyb. Mateřské mléko však může obsahovat kromě vysoce žádoucích látek i zdraví škodlivé cizorodé molekuly. Ukazuje se, že ty dokážou kojenci zkomplikovat život i mnohem později, v dospělém věku, třeba při jeho reprodukci. Mezinárodní týden kojení (1.–7. srpen) je příležitostí tato rizika a hrozby připomenout.

Mateřské mléko patří ke klíčovým evolučním vynálezům pozemské fauny a savci mu vděčí za úspěchy při kolonizaci planety. Savčí matka může mlékem vydatně krmit mládě na úkor svých tělesných zásob i v situacích, kdy je okolní příroda na potravu skoupá. I když se už člověk z přírody hodně vymkl, mateřské mléko ani u něj neztratilo na významu. Napomáhá zdárnému vývoj imunity dítěte, přispívá významně k osídlení trávicího traktu žádoucí mikroflórou. Intimní kontakt během kojení působí pozitivně na rozvoj nervového systému, psychiky a osobnosti.

Samice makaka kápového kojící své mládě.
Snímek Justinmarley, CC BY-SA 3.0

Utajený „náklad“ mateřského mléka

Dítě přijímá s mlékem životně důležité bílkoviny, tuky a cukry, vitamíny, růstové faktory, hormony, minerály a vodu. Do těla mu s mlékem přecházejí také nejrůznější aromatické látky, které pocházejí z potravy matky a které formují chuťové preference dítěte. Kojící maminka snadno na svém dítěti rozpozná účinky všeho, co sama snědla. Bohužel, s mlékem putuje od matky k dítěti zcela nepozorovaně i nebezpečný „kontraband“ v podobě toxinů, cizorodých látek, léků, alkoholu apod. Matka může do určité míry eliminovat přísun těchto škodlivých látek dítěti s mlékem zdravou životosprávou. Zcela se však jejich příjmu vyvarovat nedokáže, protože jsou v životním prostředí takřka všudypřítomné. Sem patří i cizorodé látky označované jako endokrinní (tj. hormonální) disruptory. Vyskytují se všude kolem nás ve velmi malých množstvích, ale jejich dopady na lidské zdraví jsou nezanedbatelné. Děti jsou k jejich účinku zvláště vnímavé – jejich detoxikační schopnost je dosud ve vývoji a tak značně omezená. A matka mu je v mléce může předávat s každým kojením, aniž by o tom měla nejmenší tušení.

Zákeřné látky

Endokrinní disruptory vděčí za své označení skutečnosti, že jejich účinek se projeví narušením jemné rovnováhy hormonů v organismu a následně pak třeba poruchami metabolismu, imunity, nervové činnosti či reprodukce. Takto působí přírodní fytoestrogeny produkované rostlinami, mykotoxiny vytvářené plísněmi či látky, jimiž se flóra brání škůdcům (např. pyretroidy). Mnohem častěji však jako endokrinní disruptory účinkují umělé látky vytvořené a do prostředí uvolněné člověkem. K nejznámějším patří polychlorované bifenyly, ftaláty či bisfenoly. Jejich nejčastějším zdrojem bývají potraviny a nápoje často kontaminované z plastových obalů. Do lidského těla se dostávají endokrinní disruptory i nenápadnějšími cestami. Vdechujeme je s bytovým prachem (např. zpomalovače hoření), pronikají nám přes kůži s parfémy (např. ftaláty), s mýdlem (triclosan) nebo při doteku s jízdenkami a účtenkami vytištěnými na tepelných tiskárnách (bisfenoly).

Krátký film o nebezpečí bisfenolu z našeho článku Nebezpečný bisfenol.

^{Autor Marek Janáč}

Dávky, kterým jsme vystaveni, jsou velmi malé a tělo je rychle a snadno vyloučí (nejčastěji močí). Ale protože jsme těmito látkami neustále obklopeni, nemáme šanci se jich nikdy zbavit zcela. Jejich hladiny v těle jsou velmi nízké a tak nedochází k intoxikaci organismu, jak jí známe v případě těžkých kovů, vysokých dávek pesticidů anebo léků. V nízkých dávkách odpovídajících tělním koncentracím hormonů, jejichž efekt napodobují, však páchají endokrinní disruptory mnohdy větší škody než ve větších množstvích, kdy hormony nepřipomínají , a proto jsou vyšší dávky mnohdy bez efektu, tělo neintoxikují. Velmi nízké dávky hormonálních disruptorů se v životním prostředí vyskytují ve směsích, jejichž výsledné účinky se mohou od účinků jednotlivých disruptorů výrazně lišit a ve výsledku násobit.  

Do organismu kojící matky se dostávají endokrinní disruptory z potravin, nápojů i vzduchu. Jejich zdrojem jsou i zubní pasty nebo bílé zubní výplně. Než je matka stačí vyloučit, rozšíří se jí krevním řečištěm do celého těla včetně mléčné žlázy. Většina hormonálních disruptorů je rozpustná v tucích, a tak se celkem snadno stávají součástí mateřského mléka. Kojenec jinou potravu než matčino mléko nepřijímá a jeho organismus je extrémně citlivý i na ty nejmenší dávky látek s hormonálními účinky. Navíc je špatně vybaven k jejich odbourávání a vylučování, protože jeho játra a ledviny nejsou plně vyvinuty. Považme, jak snadné je uspat dítě poté, co si maminka třeba symbolicky připila sektem.

Děti v ohrožení

Jak vlastně taková „mléčná“ expozice dítěti uškodí? Krátce po narození se dítě i nadále vyvíjí. Krvetvorba se přesouvá z jater do kostní dřeně, stejně tak imunitní systém nabývá progresivního vývoje, játra a ledviny rozvíjí své metabolické schopnosti vyloučit látky nepotřebné či nežádoucí. Rozvíjející se žlázy s vnitřní sekrecí logicky představují právě pro hormonální disruptory citlivý cíl. Změny probíhají také na pohlavních orgánech dítěte. Snad právě zde lze očekávat nejzákeřnější dopady. Vyvíjející se pohlavní buňky jsou extrémně citlivé vůči vlivům vnějšího prostředí, ale následky se projevují až se zpožděním. Je známo, že proteiny odpovědné za soudržnost sesterských chromatid chromozómů, jsou exprimované právě v časných stádiích vývoje, a jedinec s nimi musí vystačit do dospělosti. A tak málokdo přisuzuje problém neplodnosti v dospělosti tomu, že byl jako dítě v útlém věku vystaven škodlivým látkám, které sál s mateřským mlékem. Problematika endokrinních disruptorů v jejich velmi nízkých dávkách se studuje jen několik posledních let a jejich podíl na poruchách plodnosti zvířat i člověka začínáme teprve odhalovat. Už stávající výsledky výzkumu ale nabádají ke zvýšené opatrnosti při zacházení se všemi  látkami, jež mohou endokrinně disrupční účinky vykazovat. Již dnes víme, že samice laboratorních myší, exponované bisfenolem prostřednictvím mateřského mléka, ovulují v dospělosti vajíčka s poškozeným cytoskeletem a pozměněným epigenetickým kódem. Časná expozice mateřským mlékem způsobí neplodnost až s jistým odstupem času.

Laboratorní myš představuje skvělý model pro studium přenosu látek přes mateřské mléko. Rizika endokrinních disruptorů pro člověka lze simulovat v experimentálních podmínkách a v krátké době označit látky za nebezpečné. Laboratorní zvířata zde odvádí cennou službu: v lidské populaci by sledování a studium cizorodých látek trvalo několik let či dekád. Laboratorní zvířata o ošetření velmi nízkými dávkami endokrinních disruptorů nevědí a v této nevědomosti vychovají své potomky.

Snímek Milan Havlík

Jak tento problém řešit? Přenosu endokrinních disruptorů z matky na dítě mateřským mlékem by jistě šlo snadno zabránit použitím kvalitní náhražky mateřského mléka. Tím by však dítě přišlo i o příznivé vlivy kojení. Pokud bychom navíc ke krmení dítěte použili běžné kojenecké lahve, vystavili bychom ho i tak působení endokrinních disruptorů, např. bisfenolů.¹⁾ Riziko roste s vyvářením a mechanickou očistou láhví, protože při nich se v plastu lahví vytváří mikrotrhlinky, z nichž se tyto škodlivé komponenty plastů snáze uvolňují. Do teplého mléka, které je suspenzí tuku, se lipofilní látky typu bisfenolů uvolňují velmi ochotně.

Ochrana je těžká

Existuje tedy vůbec proti hrozbám disruptorů účinná ochrana? S absolutní jistotou se jim vyhnout nelze a bylo by pošetilé se o to pokoušet. Přesto mohou kojící matky zátěž svých dětí endokrinními disruptory výrazně omezit. Měly by se vyvarovat potravin a nápojů z obalů obsahujících bisfenoly a další podobně nebezpečné látky.

Škodit může i přehnaná hygiena. Pokud si matka umyje ruce třeba mýdlem obsahujícím triclosan a následně počítá úspory nebo kontroluje účtenky (bankovkový papír je velmi bohatý na bisfenoly), postará se tak o zvýšený přísun směsi endokrinních disruptorů do svého krevního řečiště.

I některé kojenecké lahve mohou obsahovat nebezpečné bisfenoly.
Volné dílo, CC0 1.0

Při přechodu na náhradní mléčnou výživu tedy riziko pokračuje. Je vhodné upřednostnit skleněné lahve před láhvemi z plastů. U plastových láhví se vyplácí sledovat jejich složení, a pokud jsou dostupné, pak i výsledky testů na přítomnost endokrinních disruptorů. K plastovým láhvím je třeba přistupovat s velikou opatrností, protože mohou mít narušený povrch, i když na nich okem není patrné „zakalení“. Stejnou pozornost je třeba věnovat i dudlíkům. Použití plastových nádob pro přípravu nebo ohřívání jídel, včetně těch určených pro příkrm dětí, s sebou rovněž nese zvýšené riziko kontaminace endokrinními disruptory.

Před endokrinními disruptory je nutné chránit nejen děti, ale i dospělé, kojící matky zvláště. Ty by od kojení rozhodně neměly upouštět, ale měly by si být vědomy jeho rizikových stránek.

K dalšímu čtení

Chemek M. a Nevoral J.: The dark side of the breastfeeding: In the light of endocrine disruptors, Medical Journal of Cell Biology, 2019, DOI: 10.2478/acb-2019-0005.