i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Vlaštovka extrémista

 |  10. 10. 2018

Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let břehouše rudého nad vodami Tichého oceánu z hnízdišť na Aljašce do zimovišť na Novém Zélandu. Zajímavá je i tahová cesta vlaštovky obecné.

Kroužkování volně žijících ptáků trvá již více než sto let. U většiny druhů se podařilo určit alespoň přibližnou polohu zimovišť a tahových tras. Z kroužkovacích výsledků jsme schopni získat pouze souřadnice místa označení a místo nálezu.

Časoprostorové údaje, jako jsou datum odletu a příletu, poloha tahových tras, rychlost tahu a další otázky zůstávaly nezodpovězeny. Převratným krokem na poli výzkumu ptačí migrace v posledních desetiletích znamenalo využití satelitní telemetrie u větších druhů.

U drobných pěvců pomohly v posledních několika letech tzv. geolokátory. Tyto přístroje umožnily sledovat migrující ptáky kontinuálně a v případě satelitní telemetrie i s velkou přesností. Podařilo se potvrdit či vyvrátit hypotézy týkající se překonávání geografických bariér (např. způsob překonávání Sahary) a odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let břehouše rudého nad vodami Tichého oceánu z hnízdišť na Aljašce do zimovišť na Novém Zélandu.

Využití geolokátorů přineslo nové údaje o migraci i u běžných druhů, například u vlaštovky obecné. Naše populace vlaštovky je v celoevropském kontextu velice zajímavá, protože území ČR se částečně nachází v oblasti tahového rozhraní mezi západoevropskými populacemi zimujícími v západní Africe a východoevropskými trávícími zimu ve střední a východní Africe. Migrační trasy ptačích druhů totiž odrážejí směry, kterými ptáci kolonizovali Evropu po poslední době ledové. Ptáci postupovali zejména přes tři evropské poloostrovy, byť trasu přes Apeninský poloostrov kvůli Alpám tolik nevyužívali.

Na rozhraní cest

Kolonizace Evropy měla za následek, že ve střední Evropě dochází ke styku těchto cest a jedinci stejného druhu u nás často využívají jak jihozápadní, tak jihovýchodní migrační trasu. Směr migrace je geneticky fixován – v hybridní zóně mezi oběma populacemi se tak v různé míře vyskytují jedinci táhnoucí oběma směry, u některých hybridů dochází k jakémusi „zmatení“ a tahu neobvyklým (např. severozápadním) směrem.

K posouzení zastoupení tahových cest naší vlaštovčí populace jsme v letech 2013–2014 vybavili geolokátory vlaštovky v kolonii hřebčína Obora u Třeboně. Předchozí kroužkovací data naznačovala, že právě v jihočeské populaci by se mohli vyskytovat ptáci táhnoucí do západoafrických i východoafrických zimovišť.

Výsledky získané od devatenácti ptáků potvrdily předpokládanou existenci obou migračních strategií jihočeské populace. Většina (sedmnáct) ptáků táhla na jaře a na podzim jižní a jihovýchodní cestou. U dvou samců se však trasy podzimního odletu a jarního návratu výrazně lišily. Extrémní byl samec s lokátorem F983, který opustil třeboňské hnízdiště 7. září 2013 a vydal se jihovýchodním směrem do zimoviště v hraniční oblasti Středoafrické republiky, Kamerunu a Konga. Nejvýchodněji zaznamenaná podzimní lokace byla 28.62E (El Alamein na středomořském pobřeží Egypta). Zimoviště opustil přibližně v polovině března, ale překvapivě neletěl východní trasou jako ostatní jedinci z téže kolonie. Vydal se severozápadním směrem s nejzápadnější lokací 5.68W (hranice Mali a Mauretánie, španělské město Tarifa západně od Gibraltaru) a 11. dubna dosáhl svého hnízdiště u Třeboně. Tento samec tak během jednoho migračního cyklu oblétl Středomoří a v podstatě i Saharu. Nejzápadnější bod jeho jarní migrační trasy byl v rovnoběžkovém směru vzdálen téměř 5000 km od jarní trasy nejvýchodněji táhnoucího jedince P020 s extrémní východní lokací 48.11E (pobřeží Kuvajtu v Perském zálivu). Oba samci s batůžky naplněnými daty o poloze svých tahových tras a zimovišť se tak v dubnu opět setkali na hnízdech vzdálených jen několik metrů od sebe.

Získaná data silně nabourala představu, že směr tahu je neměnný, vždyť námi sledovaná vlaštovka na podzim odletěla z hnízdiště na východ a na jaře na hnízdiště dorazila ze západu. Do jaké míry šlo o náhodu, zapříčiněnou například neobvyklými povětrnostními vlivy, či zda jsme sledovali pravidelně využívanou trasu, lze jen spekulovat. Geolokátorová data z jiných ptačích populací ale ukazují, že proměnlivost tahových tras i zimovišť může být značná a naše představa, že jedinec se striktně drží trasy a zimoviště, která se mu osvědčila v minulosti, získává značné trhliny. Velkou výzvou do budoucna tak zůstává, získat opakovaná data o migračních trasách jedince za několik let, to je však dnes u drobných pěvců zatím věc nanejvýše obtížná až nemožná.

 

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie

O autorech

Jaroslav Cepák

Petr Klvaňa

Doporučujeme

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...
Psí mapy a kompas

Psí mapy a kompas

Hynek Burda  |  1. 10. 2018
Před deseti lety jsme referovali (Vesmír 87, 750, 2008/11) o nebývalém ohlasu, který vzbudil článek o nenáhodné orientaci skotu a jeho preferenci...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné