Haugen Einar

EINAR HAUGEN [1906 poblíž Sioux City (Iowa) – 1994 Cambridge (Massachusetts)] Jeho rodiče, emigranti z Norska, přišli do USA r. 1899, ale jazykem rodiny byla vždy norština. Dokonale ovládat angličtinu se Haugen naučil až ve škole. V ovládání jazyka rodičů se zdokonalil během pobytu jeho rodiny v Norsku (1914–1916) a při bakalářském studium na norsko-americké koleji Sv. Olafa v minnesotském Northfieldu. Později jeho znalost norštiny posílil sňatek (1932) a dlouholeté šťastné manželství s dcerou norských emigrantů, kteří přišli do USA r. 1918. Doktorát na základě disertační práce o vzniku nové norštiny získal r. 1931. Jeho vlastní dráhu vysokoškolského učitele, profesora lingvistiky a skandinávských jazyků, lze rozdělit do dvou období: 1931–1962 na Wisconsinské univerzitě v Madisonu. Činnost na univerzitě přerušil v letech 1945–1946, kdy na svou žádost působil jako kulturní atašé amerického velvyslanectví v Norsku; chtěl, aby jeho vlastní děti mohly chodit do norských škol. 1962–1975 na Harvardově univerzitě v Cambridži (odtud r. 1975 odešel do penze). Jeho názory byly ovlivněny jak lingvistikou evropskou (působil na něj Otto Jespersen, později i pražská škola), tak klasiky deskriptivní lingvistiky americké (silný vliv na něj měla např. spolupráce s wisconsinským kolegou Martinem Joosem). Sociolingvisticky mu byl blízký Dwight Bolinger. Jeho životní dílo je zaměřeno na osudy norštiny v USA. Norština v Americe: studie bilingvního chování vyšla dvakrát (1952, 1969), ale bilingvizmu a různým aspektům společenských funkcí jazyků se věnuje i řada dalších jeho prací (Bilingvizmus v Americe, Jazykový konflikt a jazykové plánování: případ moderní norštiny). Řada jeho prací se od r. 1972 pokouší vykládat sociolingvistické a kontaktové prvky vývoje jazyků ekologicky (Ekologie jazyka, 1972, Požehnání z Bábelu, Bilingvizmus a jazykové plánování: problémy a potěšení, 1987).