Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Bábel

Věž jako symbol poslední lidské jednoty
 |  4. 4. 2002
 |  Vesmír 81, 225, 2002/4

Kniha Genesis obsahuje poutavé vyprávění o babylonské věži, v němž se vysvětluje vznik jazykové rozrůzněnosti. Verze krále Jakuba říká:

Poznámky

1) Všechny citace Genesis podle ekumenického vydání z r. 1985.
2) Míněno typická pro určitou osobu.

Vzpomínka místo závěru


Je tomu už drahný čas, co jsem měl tu čest Einara Haugena a Dwighta Bolingera poznat osobně. Přesto se i dnes na pár hodin setkání a rozhovorů s nimi pamatuji dost přesně: ani v bohatém a rozmanitém vědeckém světě Ameriky šedesátých let jsem zas tolik osobností jejich typu nepotkal.

Již tehdy prošedivělého Haugena, hrdého na svůj norský původ, jsem sice formálně poznal na odborných diskusích konference „Jazykové problémy rozvíjejících se zemí“ (pořádalo ji „Centrum pro aplikovanou lingvistiku“ a zúčastnili jsem se jí s kolegou J. V. Neústupným, tehdy jako nedávno vylíhnutí třicátníci). Mnohem lépe jsem však měl možnost jej poznat na slavnostní večeři, kde jakýs lehce podroušený podnikatelský sponzor začal špatně vtipkovat o Češích i Čechách a naznačoval, že tam je jenom buš… Dříve než jsem se zmohl na repliku, dostal ten pán odpověď od předsednického stolu: „Joe, měl bys vědět (v originále you should know), že v době, kdy v Praze přednášel prof. Masaryk o demokracii, tvůj dědeček možná ještě honil po prérii zbytky bizonů.“ Neuniklo mi, že Haugen byl mezi těmi, kdo vstali a zatleskali o vteřinku dříve než já.

A bylo to jen o pár dní později, kdy jsem u Haugenů v Massachusetts na čaji o páté, jenž se protáhl do pozdního včera, potkal Dwighta Bolingera, který se s Haugenem lidsky i vědecky tak dobře doplňoval.

Dva kolegové na Harvardu, dva lingvisté kriticky spojující často až chlapecký entuziazmus různých typů americké lingvistiky od let čtyřicátých do let šedesátých s hlubokou znalostí tradic našeho starého kontinentu. Oba kombinovali otevřenost i vůči zcela novým a nekonvenčním názorům s trvalou úctou k faktům, s pochopením přijímali názory na jazyk a jazyky od odborníků zcela odlišných disciplín, požadovali ovšem respekt k základním metodologickým zásadám moderní jazykovědy. Byli nakloněni přijímat interdisciplinárnost přístupu k jazyku, založenou na paralelách a vztazích s vědeckými poznatky jiných disciplín (jak bylo na tehdejším Harvardu kulminující doby Jakobsonovy běžné), odmítali však interdisciplinárnost ztotožňovat s šarlatánskými „zkraty“. I občansky a lidsky to byli přesvědčení demokraté, připomínající nikoli náhodou generaci našich tátů (jak je později charakterizoval dobrý znalec amerických lingvistických poměrů prof. J. Vachek).

Když mi Bolinger podával ruku na rozloučenou, rozhovořil se na téma konformizmus a povídal: „Vám Čechům kacířský cejch už několikrát vpálili, nejen v náboženství nebo v politice, ale i ve vědě. Je-li však člověk o správnosti myšlenek přesvědčen, pak to není jeho chyba, že je prohlášen kacířem těmi, kdož ničemu nerozumějí a porozumět nechtějí. Potíž je ovšem poznat, kdy a jak respektovat většinu a kdy rozeznat, že se i většina může mýlit.“

Venku byl bostonský večer, psal se začátek prosince L. P. 1966.

Petr Zima

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

Einar Haugen

EINAR HAUGEN [1906 poblíž Sioux City (Iowa) – 1994 Cambridge (Massachusetts)] Jeho rodiče, emigranti z Norska, přišli do USA r. 1899, ale jazykem rodiny byla vždy norština. Dokonale ovládat angličtinu se Haugen naučil až ve škole. V ovládání jazyka rodičů se zdokonalil během pobytu jeho rodiny v Norsku (1914–1916) a při bakalářském studium na norsko-americké koleji Sv. Olafa v minnesotském Northfieldu. Později jeho znalost norštiny posílil sňatek (1932) a dlouholeté šťastné manželství s dcerou norských emigrantů, kteří přišli do USA r. 1918. Doktorát na základě disertační práce o vzniku nové norštiny získal r. 1931. Jeho vlastní dráhu vysokoškolského učitele, profesora lingvistiky a skandinávských jazyků, lze rozdělit do dvou období: 1931–1962 na Wisconsinské univerzitě v Madisonu. Činnost na univerzitě přerušil v letech 1945–1946, kdy na svou žádost působil jako kulturní atašé amerického velvyslanectví v Norsku; chtěl, aby jeho vlastní děti mohly chodit do norských škol. 1962–1975 na Harvardově univerzitě v Cambridži (odtud r. 1975 odešel do penze). Jeho názory byly ovlivněny jak lingvistikou evropskou (působil na něj Otto Jespersen, později i pražská škola), tak klasiky deskriptivní lingvistiky americké (silný vliv na něj měla např. spolupráce s wisconsinským kolegou Martinem Joosem). Sociolingvisticky mu byl blízký Dwight Bolinger. Jeho životní dílo je zaměřeno na osudy norštiny v USA. Norština v Americe: studie bilingvního chování vyšla dvakrát (1952, 1969), ale bilingvizmu a různým aspektům společenských funkcí jazyků se věnuje i řada dalších jeho prací (Bilingvizmus v Americe, Jazykový konflikt a jazykové plánování: případ moderní norštiny). Řada jeho prací se od r. 1972 pokouší vykládat sociolingvistické a kontaktové prvky vývoje jazyků ekologicky (Ekologie jazyka, 1972, Požehnání z Bábelu, Bilingvizmus a jazykové plánování: problémy a potěšení, 1987).

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...