Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) slaví 35 let od svého vzniku. Z regionální vysoké školy vyrostla v komplexní univerzitu, která propojuje kvalitní vzdělávání, špičkový výzkum a odpovědnost za budoucnost Ústeckého kraje. Jubilejní rozhovor s rektorem doplňují příběhy čtyř vybraných témat, které ukazují, že excelence může vyrůstat právě z hlubokého vztahu k místu.

Jak se Univerzita J. E. Purkyně v ­Ústí nad Labem za dobu své existence proměnila?

Stejně jako některé další české univerzity UJEP vznikla v roce 1991 v rámci demokratizace a decentralizace českého vysokého školství. Navázala přitom na tradici pedagogického vzdělávání sahající do poloviny 20. století. To již tehdy odráželo specifika Ústeckého kraje – krajinu narušenou těžbou, osud kulturního dědictví v pohraničí i společenské výzvy spojené s rozvojem i útlumem průmyslu. Za 35 let se UJEP proměnila z menší instituce v moderní univerzitu s osmi fakultami, desítkami studijních programů, kvalitním zázemím pro vzdělávání, výzkum i kulturní život. Symbolem této proměny je moderní univerzitní kampus, ale také výzkumná pracoviště vybavená na úrovni srovnatelné se špičkovými zahraničními vysokými školami. Myslím, že přesto všechno si univerzita uchovala komornější atmosféru a vědomí služby regionu. Vidíme se jako analogie menších zahraničních univerzit s vysokou společenskou relevancí, kvalitním vzděláváním a špičkovým výzkumem ve vybraných oblastech.

Doc. RNDr. Jaroslav Koutský, Ph.D., (*1981) je ekonomický geograf, absolvent ZČU v Plzni, Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity. Zabývá se ekonomickou restrukturalizací starých průmyslových regionů. Od roku 2023 je rektorem Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Jakou roli dnes tedy UJEP v Ústeckém kraji hraje?

Jsme stále jedinou veřejnou univerzitou se sídlem v Ústeckém kraji, a proto svou misi přirozeně spojujeme se zodpovědností za jeho budoucnost. V současnosti vzděláváme téměř deset tisíc studujících a od svého vzniku UJEP vychovala více než 40 tisíc absolventů. Mnozí působí přímo v regionu ve velmi potřebných profesích. Jako podstatné však vnímám, že regionální ukotvení univerzity neznamená její uzavřenost. Naopak, právě hluboká znalost místních podmínek dává univerzitě schopnost otevírat témata, která přesahují hranice regionu. Obnova krajiny po těžbě, ekonomická restrukturalizace starých průmyslových regionů, technologické inovace, inkluzivní vzdělávání nebo kulturní reflexe budoucnosti jsou otázky, které mají národní i mezinárodní význam. Ústecký kraj pro nás není jen sídlem, ale živým prostorem proměn, které rezonují v řadě dalších evropských regionů.

Čisté laboratoře Centra nanomateriálů a biotechnologií (CENAB)

V čem se projevuje výzkumná excelence univerzity?

Výzkumná excelence UJEP vyrůstá z propojení špičkového odborného zázemí, mezinárodní spolupráce a schopnosti formulovat výzkumné otázky na základě skutečných problémů regionu. Pochopitelně při naší velikosti a potřebě naplnit všechna společenská očekávání nemůžeme dělat špičkový výzkum ve všech oblastech. Ale excelentní týmy a příběhy zde máme. V přírodních a technických vědách se věnujeme například výzkumu nových materiálů pro průmyslové aplikace s důrazem na jejich šetrnost vůči životnímu prostředí. Silnou stránkou naší univerzity je schopnost propojovat oborové perspektivy. Naše výzkumné týmy se zapojují do mezinárodních projektů zaměřených na návrhy a ekonomické posouzení krajinných adaptačních opatření, cirkulární ekonomiku nebo odpadové hospodářství. Studenti a studentky se do těchto témat pochopitelně zapojují prostřednictvím doktorských programů, které dnes máme na všech osmi fakultách, ve většině případů i v anglickém jazyce.

Jak univerzita propojuje výzkum obnovy krajiny s kulturou, společností a identitou regionu?

Obnovu krajiny po těžbě nevnímáme pouze jako technický nebo environmentální úkol. Týká se také lidí, komunit, paměti místa a kulturní identity. Proto vedle přírodních složek krajiny zkoumáme také její kulturní vrstvu. Centrum dokumentace a digitalizace kulturního dědictví se věnuje průzkumu hmotných i nehmotných památek pomocí moderních geoinformačních a terénních metod. To je zásadní zvláště v území, kde část kulturního dědictví v minulosti zanikla, byla narušena těžbou nebo vyžaduje nové využití. Na otázky průmyslového dědictví, regionální identity a budoucího rozvoje navazují aktivity několika fakult. Fakulta sociálně ekonomická a fakulta umění a designu připravily studijní programy zaměřené na kulturní a kreativní odvětví, které reagují na potřebu nově promýšlet potenciál regionu a jeho tvůrčí energii. V tomto směru, myslím, ukazujeme, že transformace regionu nemůže být jen otázkou infrastruktury nebo technologií, ale také představivosti, kultury, vzdělávání a schopnosti společnosti přijmout nové role.

Industrial Bestiary_Greasebugs – Mastňáci z pseudodokumentu Jiřího Philippe Jandy Industrial Bestiary, který sleduje průzkumnou expedici v budoucnosti do regionu Ústí nad Labem – krajiny, která byla v minulosti výrazně poznamenána průmyslovou činností.

Kam by měla UJEP směřovat v dalších letech?

Dosavadní zkušenosti univerzity se promítají do strategických projektů pro Operační program Spravedlivá transformace. Projekt RUR – Region univerzitě, univerzita regionu se zaměřuje na posilování znalostní společnosti a obnovu území po těžbě a navazujícím průmyslu. Jeho smyslem je rozvíjet znalostní základnu regionu napříč generacemi, obory i sektory a ověřovat nové postupy, které mohou podpořit dlouhodobou proměnu Ústeckého kraje. Projekt Green Energy Technologies má na fakultě strojního inženýrství vytvořit výzkumně-vzdělávací centrum zaměřené na využívání obnovitelných zdrojů energie. Do budoucna bychom nechtěli překotně růst, ale především zvyšovat kvalitu vzdělávání, výzkumu a mezisektorové spolupráce. Velký potenciál spočívá v mladé generaci akademiků a zahraničních kolezích. Udržet je v našem regionu je značnou výzvou, ale věřím, že příjemná velikost univerzity a propojenost výzkumných týmů může naši atraktivitu zvyšovat.

Centrum dokumentace a digitalizace kulturního dědictví navrhuje možnosti retransferu drobných památek do posttěžební krajiny – na snímku je odpočivný kámen z Libkovic

Čtyři příběhy

Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví se od roku 2008 postupně stalo jedním z největších českých center propojujících stavební historii s prostorovými daty. Pomocí 3D skenování, fotogrammetrie a dalších geodetických metod převádí centrum stavby i drobné památky do přesných digitálních modelů, z nichž lze znovu číst jejich stavební historii. Náš výzkum odhaluje kontrasty Ústeckého kraje. V projektu Finis Confessionis například zachycujeme specifika barokní krajiny východního Krušnohoří se zaměřením na sakrální objekty. Zároveň však současnost Ústeckého kraje definuje těžba a plošné rekultivace, které historickou paměť překrývají. Tam, kde těžba stopy minulosti smazala nebo přemístila, je centrum znovu vyhledává, dokumentuje a vrací do paměti regionu. Výsledkem je unikátní geodatabáze více než pěti set stavebních pozůstatků těžby hnědého uhlí a přibližně tisíce drobných památek, které byly kvůli těžbě přesunuty. Výzkumníci je zpětně dohledali v terénu, muzejních lapidáriích, a dokonce i u soukromých vlastníků. Pro tyto památky jsou připravovány fotorealistické scénáře a online databáze jako podklad pro rozhodování o jejich návratu do rekultivované krajiny.

Centrum nanomateriálů a biotechnologií vzniklo v roce 2020 rozšířením původního Ústeckého materiálového centra a dnes sdružuje okolo třiceti odborníků z biofyziky, molekulární biologie, nanotechnologií a dalších přírodovědných oborů. Vědci centra vyvíjejí například mikrofluidní systémy, biosenzory a nové materiály na rozhraní živé a neživé přírody. Výsledkem jsou například materiály na bázi chemicky modifikovaných nanovláken a chemicky upravených polymerních nanovrstev, které by mohly být využity ve filtračních médiích s antimikrobiálním účinkem, nebo využití speciálních polymerů pro cílenou dopravu léčiv do nádorových buněk. Právě spojení nanotechnologií s molekulární biologií a biofyzikou umožňuje řešit úlohy, na které jednotlivé disciplíny samy nestačí. Významné postavení centra potvrzuje členství v konsorciu velké výzkumné infrastruktury NanoEnviCz, které sdružuje česká nanotechnologická pracoviště zaměřená na ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj. Výsledky výzkumu se současně promítají do studijního programu Aplikované nanotechnologie, který UJEP nabízí v bakalářském, magisterském i doktorském typu.

Příběh fakulty umění a designu vedl od jedné z kateder pedagogické fakulty přes samostatný ústav až k mezinárodně renomované instituci v oblasti volného i užitého umění. Možná překvapivě přitom odráží i osobnost J. E. Purkyně, který pro svou vědeckou práci užíval i výtvarné komunikace, resp. vizuální prostředky, od kresby a fotografie až po postupy směřující k sekvenční animaci. Fakulta překonává zastaralou představu, že věda řeší skutečné problémy, zatímco umění je pouze jejich estetickou nadstavbou. Design, vizuální myšlení a kreativita zde fungují jako nástroje pro vývoj výrobků, technologií i nových způsobů komunikace. Díky propojení technologií, vědy a umění tak může fakultní komunita zastávat široké spektrum profesí. Výsledky sahají od návrhu lanovkových vozů na Petřín či kabiny lanovky na Ještěd (Anna Marešová) k návrhu, výrobě a certifikaci antidekubitního podsedáku pro vozíčkáře (Věra Vystrčilová). Lidé z fakulty se také podíleli na tvorbě meteorologického radaru MASEC RadarCrate (Jiří Bartoš), z mycelia vytvořili formy pro foukané sklo (Marcel Mochal), navrhli vizuální identitu města Teplice (Pavel Frič a Michaela Labudová) nebo prostřednictvím kreativního dialogu s AI vytvořili audiovizuální dílo získávající ocenění na mezinárodní kinematografické scéně (Jiří Philippe Janda).

Výzkum environmentálních rizik a klimatických adaptací propojuje geografii a územní plánování (Oddělení krajinných syntéz katedry geografie) s environmentální ekonomií (Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku) a praktickými potřebami měst a regionů. Kam bezpečně odvést povodňovou vodu, když vhodný retenční prostor leží na soukromém poli? A jak nastavit pravidla, aby vlastník půdy na ochraně krajiny neprodělal? Právě těmito otázkami se zabývala COST akce LAND4FLOOD, jejímž nositelem byla v letech 2017–2022 UJEP. Navazující projekt Horizon Land4Climate (2023−2027) ověřuje, jak dostat přírodě blízká opatření z projektových dokumentů skutečně do evropské krajiny a jak přitom sladit zájmy obcí, úřadů, vlastníků půdy a dalších uživatelů území. Společným znakem výzkumu obou pracovišť je důraz na to, aby navržená řešení fungovala také mimo odborné studie – na zemědělských pozemcích, podél městských toků nebo na svazích v okolí měst. Výzkumníci současně prověřují, nakolik jsou používané analýzy rizik skutečně přesné, proč se různá opatření někdy dostávají do konfliktu s jinými způsoby využívání krajiny a co rozhoduje o jejich přijetí nebo odmítnutí.

Stránku připravila UJEP