Obnova krajiny po těžbě i požárech

Těžba nerostů výrazně poškozuje krajinu a téměř všechny složky ekosystémů. Když se těžba ukončí, veřejnost chce vidět rychlou obnovu postižených míst – vysadit stromy, zarovnat svahy a co nejdříve vrátit území do normálního „zeleného“ stavu. Výzkumy vědců z našeho ústavu ale ukazují, že tam, kde dostanou prostor samovolné přírodní procesy, může vzniknout odolnější a biologicky cennější ekosystém, a to řádově levněji než při nákladných rekultivacích.

Jihočeští vědci sledují spontánní obnovu posttěžební krajiny už řadu let, mimo jiné na výsypkách po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Právě zde porovnávají technicky rekultivované plochy s lokalitami ponechanými samovolnému vývoji. Výsledky ukazují, že technické rekultivace sice v prvních letech urychlí zazelenání krajiny, po třech desetiletích se však rozdíly stírají. V řadě parametrů, jako je celková biomasa vegetace, vývoj půd, schopnost půdy zadržovat vodu a celkově vodní režim, jsou spontánně obnovené plochy lepší. Odborníci dokonce pozorovali, že na starších místech obnovovaných přírodními procesy mají dřeviny větší biomasu či rostou rychleji než na rekultivovaných plochách. Některé výsledky studií také naznačují, že porosty obnovené přirozeně mohou být odolnější vůči suchu, a být tedy lépe adaptované na probíhající klimatickou změnu [1].

Ačkoli bývalé doly a lomy po těžbě nerostů bývají považovány za symbol zničené krajiny, ve skutečnosti představují jedny z nejcennějších lokalit pro mnoho ohrožených druhů. Důvod je překvapivě jednoduchý – půdy na výsypkách obsahují velmi málo živin. Zatímco většina dnešní krajiny je dlouhodobě obohacována hnojivy, na chudých substrátech nemají převahu běžné druhy. Šanci zde dostávají rostliny i živočichové, kteří z intenzivně využívané krajiny vymizeli nebo jsou extrémně vzácní. Právě výsypky ponechané samovolné sukcesi se proto v prvních letech stávají ostrovy biodiverzity, na nichž nacházejí útočiště vzácné rostliny, motýli, pavouci, obojživelníci i ptáci. Významnou roli hraje také členitý terén a pestrá mozaika různých substrátů, která vytváří množství drobných stanovišť. Takovou rozmanitost lze při technické rekultivaci napodobit jen obtížně a je to finančně a technicky velmi náročné.

Vytváření rozmanitých přírodních stanovišť dnes zdůrazňuje také evropské nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law), které vstoupilo v platnost v roce 2024. Jeho cílem je obnovit poškozené ekosystémy, posílit jejich schopnost zadržovat vodu, ukládat uhlík a podporovat biodiverzitu. Právě posttěžební krajina může být jedním z míst, kde lze těchto cílů dosáhnout přirozenými procesy, bez nákladných technických zásahů.

Podobné závěry přináší i dlouhodobý výzkum v Národním parku České Švýcarsko, které vědci z Biologického centra AV ČR sledují už od roku 2020. Po ničivém požáru v roce 2022, jenž zasáhl přes tisíc hektarů území, se objevily výzvy k rozsáhlému vysazování nového lesa. Na první pohled jde o zcela odlišné prostředí než výsypky po těžbě. V obou případech ale příroda využívá stejné mechanismy – nejprve nastupují pionýrské druhy, které připravují podmínky pro vznik stabilnějšího ekosystému.

Krajina na Sokolovsku narušená těžbou uhlí.

Snímek Daniela Procházková

Už během několika týdnů začaly požářiště osidlovat pionýrské dřeviny, především břízy a osiky. Ty rychle vytvářejí hustý porost, který chrání mladé buky, duby nebo borovice před přehříváním i okusem zvěří. Přirozená obnova je navíc mimořádně účinná – žádná technická výsadba nedokáže během tak krátké doby pokrýt celé území.

Výzkum přinesl ještě jedno důležité zjištění. Za šíření požárů nejsou zodpovědné padlé kmeny, jak si často lidé myslí, ale vrstva jehličnatého opadu na povrchu půdy. Ta může během suchého počasí velmi dobře hořet, má poměrně velkou výhřevnost a umožňuje rychlé plošné šíření ohně. Jakmile ji postupně nahradí listnaté dřeviny s rychle rozložitelným listím, požární riziko přirozeně klesá. Samotná obnova lesa tak zároveň snižuje pravděpodobnost dalších rozsáhlých požárů.

To neznamená, že technické rekultivace nemají své místo. Na některých lokalitách jsou nezbytné z bezpečnostních nebo hospodářských důvodů. Výzkumy však dokládají, že není nutné obnovovat každé narušené území stejným způsobem.

Tam, kde to podmínky dovolují, je ponechání prostoru přirozeným procesům nejen levnější, ale také ekologicky hodnotnější než snaha obnovit krajinu výhradně technickými prostředky. Vznikají odolnější ekosystémy, které lépe zadržují vodu, podporují biodiverzitu a zároveň nevyžadují nákladné zásahy člověka. Je ale potřeba dát přírodě čas a prostor, aby pracovala podle vlastních pravidel.

[1] AVex 01 2025. Dostupné na https://pdf.avcr.cz/AVex/2025-01.