Komunikace v digitální pasti

Během jediné generace se online komunikace stala jednou z hlavních forem každodenního sociálního kontaktu, včetně komunikace dětí a dospívajících. Přestože současné technologie umožňují i videohovory, preferovaným médiem zůstává psaný text. Oproti komunikaci tváří v tvář má online textová komunikace pro své uživatele zjevně zcela jinou kvalitu. Pochopit tento rozdíl a jeho důsledky pro mezilidské vztahy a sociální fungování je zásadní výzkumná otázka současné psychologie.

Kontakt s digitálními technologiemi začíná již v raném dětství. Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2022, potvrzeného o rok později daty Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), má pravidelný přístup k internetu více než 95 % dospívajících Evropanů a průměrná denní doba jejich setrvání u obrazovky přesahuje čtyři hodiny.

1. Komunikace tváří v tvář se v průběhu evoluce formovala jako mnohaúrovňový systém umožňující rychlou kalibraci důvěry, vzájemného vztahu, kooperativních záměrů či společenského postavení. V textovém prostředí jsou tyto procesy zprostředkovány omezenějším spektrem signálů, s časovým odstupem a s omezením průvodních afektivních stavů. To může snižovat přesnost nebo rychlost vyhodnocování některých sociálních informací, případně přesouvat důraz na jiné indikátory (např. frekvenci kontaktu či jazykový styl). Tyto změny mohou souviset s určitými bezprostředními riziky, například s vyšší zranitelností vůči manipulaci či s častějšími interpretačními extrémy. Jak se tato transformace promítá do dlouhodobého vývoje vztahů a sociálních kompetencí, zatím není jasné.

Snímek Askolds, iStock.com

Odborníci svou pozornost soustřeďují zejména na dvě oblasti přímých rizik. První z nich je expozice nevhodnému obsahu, kyberšikana a online zneužívání, druhou nadužívání digitálních médií spojené s omezením spánku, pohybu a osobního kontaktu. Co se týče nepřímých a dlouhodobých psychologických dopadů, empirické nálezy ukazují, že vztah mezi nimi a online aktivitou je komplexní a často nejednoznačný. Například osamělost může online prostředí u některých dětí a dospívajících zmírňovat (udržováním vztahů na dálku), zatímco u jiných ji může naopak prohlubovat, pokud nahrazuje kontakty tváří v tvář (offline).

Sociální platformy

Jak ukazuje studie OECD z roku 2023, významnou část času, kterou děti a dospívající tráví s digitálními technologiemi – často více než polovinu – věnují komunikaci a aktivitě na sociálních platformách. Část dospívajících je přitom téměř nepřetržitě dostupná online, část přiznává omezení jiných aktivit v důsledku online komunikace i zvýšenou úzkost v situacích, kdy nemohou být připojeni.

Zájem o sociální platformy je snadno pochopitelný. Poskytují zábavu, nápady, informace i orientaci v sociálním prostředí a zároveň umožňují snadné propojení s podobně zaměřenými vrstevníky a získávání sociální podpory, což může být zvláště přínosné pro děti stydlivé, úzkostné nebo sociálně vyloučené. Téměř každý navíc může využít možnosti sociálních platforem udržovat vztahy se svými známými a kamarády při cestování či nemoci nebo prostě jen nad rámec fyzického setkání, ve chvílích, kdy přátelé nejsou zrovna poblíž. Asi polovina dospívajících má alespoň jednoho kamaráda z online, prostředí a se svými přáteli z reálného prostředí udržuje kontakt i online. Tzv. hybridní model, kombinující kontakt online a offline je dnes spíše normou než výjimkou.

Působení na sociálních platformách však může mít na děti také negativní dopady. V některých případech vede k depresivním a úzkostným stavům, stresu či poruše vnímání vlastního těla v důsledku sociálního srovnávání, vystavení idealizovaným obrazům, kyberšikany nebo veřejného sdílení osobních a intimních informací. Negativní důsledky však mohou vznikat rovněž v důsledku efektu vytěsnění (displacement efekt) [1], kdy čas věnovaný online aktivitám nahrazuje jiné činnosti, například přímou sociální interakci nebo volnou hru. Pokud je tento přesun dlouhodobý, může omezovat příležitosti k rozvoji dovedností vyžadujících fyzickou přítomnost, jako je čtení neverbálních signálů či řešení konfliktů v reálném čase. V krajních případech se sledování sítí může rozvinout do závislosti. Významnou roli v rozvoji těchto negativních důsledků hraje prostředí, v němž dítě online komunikaci používá, včetně toho, nakolik rodiče a další dospělí pomáhají nastavovat pravidla a hranice online aktivity a zprostředkovávat porozumění tomu, co dítě v online prostředí zažívá.

2. Adolescence byla tradičně obdobím tráveným „venku s partou“. Významná část sociálního života současných starších dětí a dospívajících se však odehrává v online prostředí. Graf ukazuje čas trávený na internetu ve všední den a o víkendu (%).

Graf podle Bedrošová M. et al.: České děti a dospívající na internetu, Masarykova univerzita, Brno 2018, on-line: bit.ly/49IvQLB.

Je přitom třeba mít na paměti, že online prostředí není jednotná kategorie. Skupinový chat, sociální síť a hra pro více hráčů představují komunikační prostředí s odlišnými pravidly, mírou anonymity i typem interakce, což může ovlivňovat jak kvalitu komunikace, tak její vztahové důsledky. Vedle přímé komunikace s vrstevníky navíc tráví děti a dospívající podstatnou část online času sledováním obsahu tvůrců (streamerů, youtuberů, tiktokerů), k nimž si mohou budovat tzv. parasociální vztahy, tedy jednostranné pocity blízkosti a sounáležitosti. Hranice mezi těmito vztahy a skutečným přátelstvím nemusí být pro děti vždy zřejmá.

Specifika online komunikace