Když nejsou služby, nejsou data

Racionální, pragmatická protidrogová politika byla u nás úspěšně založena v devadesátých letech. Jejím důležitým aspektem, oceňovaným mimo jiné ve světě, je meziresortní pojetí – týká se nejen zdravotnictví, ale i sociálních věcí, školství, justice, vězeňství a třeba také lidských práv. S jejím přesunem pod ministerstvo zdravotnictví hrozí, že se z ní stane resortní problém. „Katastrofický scénář by však byl, kdyby přestal fungovat dotační systém. Fungování dotačního systému je primární požadavek pro to, aby nedošlo k průšvihu,“ říká doc. Kalina.

Vzděláním jste psychiatr, psycholog, věnujete se závislostem. Proč o sobě neříkáte, že jste adiktolog? — To je jednoduché. Nejsem adiktolog. Adiktologii jako obor vymýšlím, učím ji, ale nevystudoval jsem ji. Atestace, kterou mám, se jmenovala alkoholismus a jiné toxikomanie, dnes je to atestace v oboru návykových nemocí. Odborná společnost už přes deset let diskutuje o tom, že by se specializaci v návykových nemocech mohlo říkat lékařská adiktologie, ale jsme docela konzervativní a to, co funguje, neměníme.

Doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc., MPH (*1945)

Přední český psychiatr, psycholog a vysokoškolský pedagog. Vystudoval medicínu a psychologii na Univerzitě Karlově, postgraduální studia v oboru veřejného zdraví absolvoval na University of London a habilitoval se na Univerzitě Palackého. Má atestace z psychiatrie, návykových nemocí, psychoterapie a veřejného zdravotnictví.

Po roce 1989 se angažoval v politice, byl poslancem, náměstkem ministra zdravotnictví, zabýval se reformou zdravotnictví a především zásadně ovlivnil podobu české drogové politiky. Patří k průkopníkům moderní české adiktologie, tento studijní obor na 1. LF UK v Praze spoluzaložil a dodnes ho tu vyučuje. Stál také u zrodu nových forem péče u nás, jako je například terapeutická komunita. Od roku 1994 je spjat s organizací SANANIM, kde nyní působí jako vedoucí lékař. Je autorem řady klíčových monografií v adiktologii, především knihy Terapeutická komunita: Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. Vydal však i básnickou sbírku a několik románů. Je členem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Snímek Archiv SANANIM, z. ú.

Jak dlouho vlastně u nás adiktologie jako obor existuje? V USA byla addiction medicine uznaná jako samostatný obor teprve v devadesátých letech minulého století. — U nás to bylo daleko dřív, lékařská specializace typu „addiction medicine“ se díky Jaroslavu Skálovi zavedla už v roce 1980. Název adiktologie vznikl v roce 2001, nejprve jako název časopisu, pak jako název studijního oboru a nakonec se rozšířil na celou oblast práce se škodlivými návyky a závislostmi. V našem pojetí to však není čistě lékařský obor. Protože adiktolog jako nelékařská zdravotní profese je jedinečný, je to odborník na závislosti a jejich léčbu, a právě to nám umožnilo velký rozvoj zejména ambulantních služeb, ale i třeba péči v komunitách a léčebnách. Adiktologové jsou velmi důležitou součástí týmu.

Tedy výtky o nízké odbornosti neplatí? — Je to velmi odborný nelékařský obor, náročností a komplexností převyšuje jiné nelékařské obory. Sám bych si přál adiktologii vystudovat. Dnes má tento studijní obor bakalářský, magisterský i doktorandský stupeň, to znamená, že se vyvíjí opravdu dobře. Ve světě není toto pojetí úplně běžné a podle toho, co říká prof. Michal Miovský, vedoucí katedry adiktologie 1. LF UK v Praze, který je členem různých mezinárodních grémií, je velmi ceněné a pokládané za následováníhodné.

Souvisí toto pojetí adiktologie s tím, jak se za uplynulá desetiletí změnil pohled na závislost? — Především předchozí režim vlastně popíral, že u nás nějaké drogy jsou. Byly nelegální. Hodně se pak změnilo, když se česká koruna stala konvertibilní. Česko se pro nezákonný obchod s drogami stalo novým trhem a současně s tím u nás vypukla epidemie heroinu a posléze pervitinu, který se už sice nevyrábí jako dřív v malých skupinách, ale víceméně stále ještě v domácích laboratořích tím špatným varem, který často působí nežádoucí komplikace. A hodně se sem začala dostávat marihuana, pěstovaná ve velkém v pěstírnách, která se zčásti vyváží. A asi tak před třemi lety se u nás začaly objevovat velmi nebezpečné, vysoce potentní syntetické kanabinoidy a opiáty.

Vrátíme-li se do porevolučních časů, nástup drog se tehdy podařilo poměrně dobře zvládnout. — Tu situaci se v podstatě podařilo zvládnout perfektně. Báli jsme se, že s drogami přijdou epidemie HIV/AIDS, podobně jako se to stalo předtím na Západě. Ale dokázali jsme zareagovat včas a rozvinout nízkoprahové programy. Prostě vláda na to tehdy slyšela. Byla to poměrně šťastná situace.

Zopakuju jednu paměťovou stopu: Představitelé tehdy čerstvě vzniklých nestátních organizací, mezi které patřil SANANIM, Podané ruce a Drop-In, sepsali pro českou vládu tzv. Vánoční memorandum. Byl rok 1992 čili těsně před rozpadem federace. Vyjádřili jsme znepokojení nad tím, že vláda nic nedělá, zdůraznili jsme, jaká existují rizika, čeho se obáváme, a nabídli jsme pomoc. Tehdejšího premiéra Václava Klause to velmi zaujalo, zejména to, že se o tom nic neví. Že se to v žádných statistikách nezobrazuje.

Zdroj: CHOMYNOVÁ P., DVOŘÁKOVÁ Z., ORLÍKOVÁ B., GALANDÁK D., ČERNÍKOVÁ T., GROHMANNOVÁ K., ROUBALOVÁ M. 2026. Souhrnná zpráva o závislostech v České republice 2025 [Summary Report on Addictions in the Czech Republic 2025] CHOMYNOVÁ, P. (ed.). raha, Úřad vlády České republiky. ISBN 978-80-7440-369-9 (dostupné online, PDF).