Jak obří viry získávají kontrolu nad translací

Obří DNA viry rodu Mimivirus nepřestávají překvapovat, obzvlášť pozoruhodná je velikost jejich genomů. Zatímco virus HIV obsahuje pouhých devět hlavních genů, mimivirus jich má více než tisíc. To je více než dvojnásobek genetické výbavy parazitické bakterie Mycoplasma genitalium. Některé obří viry jsou viditelné i optickým mikroskopem, a dokonce mohou být větší než bakterie (viz např. Vesmír 96, 320, 2017/6; 102, 248, 2023/5). Napadají širokou škálu eukaryotických organismů, zejména améby, řasy, ale i některé nižší živočichy.

Genomy mnoha obřích DNA virů ze třídy Megaviricetes obsahují geny pro řadu funkčních proteinů, jež u jiných virů nenajdeme. Patří mezi ně např. geny pro některé enzymy související s glykolýzou a Krebsovým cyklem, což je poněkud zvláštní výbava pro něco, co samo o sobě není schopno samostatného metabolismu. Předpokládá se, že viry tyto geny získaly v průběhu evoluce z genomů hostitelských buněk.