Dobří holubi se vracejí, pomáhají jim játra

Známé rčení odkazuje na schopnost holubů vrátit se i z velké vzdálenosti na konkrétní místo. Záviděníhodnou orientaci opeřencům zajišťuje, mimo jiné mechanismy, i takzvaná magnetorecepce čili schopnost vnímat geomagnetické pole. Jednoduše řečeno, holubi mají vnitřní kompas (viz Vesmír 86, 224, 2007/4; 86, 284, 2007/5 a 96, 274, 2017/5). Ten se jim hodí zejména při navigaci třeba v případě, že zamračená obloha brání orientaci podle polohy slunce. Jak vnitřní kompas funguje, je objektem zkoumání nejedné laboratoře a vysvětlení známe dnes již několik. Nyní přibylo další, v němž překvapivě hrají roli játra a imunitní buňky.

Dosud byly navrženy tři, více či méně prokázané principy magnetorecepce. Prvním je kompas založený na chemických reakcích fotonů dopadajících na světločivné molekuly v sítnici ptačího oka. Ty probíhají různým způsobem v závislosti na orientaci magnetického pole a ptáci jej tak mohou doslova „vidět“. Další způsob vychází z přítomnosti drobných železných a magnetitových tělísek v oblasti nad zobákem, jejichž orientace v závislosti na magnetickém poli přímo ovlivňuje trojklanný nerv. Třetí předpokládá, že „střelkou“ pomyslného kompasu mohou být napěťově řízené iontové kanály, které jsou běžnou součástí membrán nervových buněk, a ty tak mohou vnímat magnetické pole přímo.

Nová studie je zajímavá už tím, že na rozdíl od ostatních nehledá holubí kompas v centrální nervové soustavě, ale v játrech. Navíc do popředí neklade neurony, ale imunitní buňky – makrofágy. Těch je v játrech veliké množství, a navíc jsou zde „vybavené“ pro magnetorecepci vysokým množstvím železa, které koncentrují při odklízení (fagocytóze) erytrocytů. Tyto makrofágy jsou v blízkém kontaktu s inervací jater, a mohou tak informaci o magnetickém poli předávat nervové soustavě. Holubi, kterým autoři studie makrofágy z jater odstranili, nebyli schopni pod zamračeným nebem najít cestu domů. Autoři věří, že podobný mechanismus by mohl existovat i u dalších druhů, které migrují a nemohou se spolehnout na slunce, jako jsou netopýři či paryby.

Lisowski O. et al.: Science, 2026, DOI: 10.1126/science.ady2486