Proč doleva?

Přemýšleli jste někdy, proč se atletické závody běhají proti směru hodinových ručiček nebo proč bruslaři na rybníce začnou sami od sebe kroužit doleva? Vysvětlení těchto jevů se hledala v biomechanice (většina lidí je pravonohých a pravá strana je při běhu doleva více zatížená), zvycích, sociálních normách či zákonech a pravidlech. Lidé se například při chůzi zaplněnými ulicemi bezděčně organizují do řad nebo se zipují při zúžení cesty. Tančení v kotli při koncertu (anglicky mosh pit dancing) je pak ukázkovým příkladem tzv. emergentního jevu a pochází ze vzájemných interakcí mezi jedinci v davu. Fascinující podívanou nabízejí v tomto ohledu hejna ptáků a ryb.

Nedávná studie [1] ukazuje, že důvodem pro vznik levotočivého skupinového pohybu může být pohybová preference jednotlivce. Při zkoumání videí z pokusů o vytvoření bezpečných rozestupů během pandemie covidu-19 si výzkumníci všimli, že lidé při chůzi spontánně zatáčejí doleva, což vytváří skupinový pohyb proti směru hodinových ručiček. Série experimentů prováděných ve dvou odlišných zemích a kulturách (Španělsko a Japonsko) a napříč věkovými skupinami ukázala, že vznik levotočivého fenoménu není řízen sociálními interakcemi mezi lidmi ani dominancí praváků či kulturními normami, ale jakousi malou pohybovou zaujatostí jednotlivce. Levotočivý pohyb celé masy pak vzniká jako součet těchto jednotlivých příspěvků, nikoli jako interakce mezi nimi. Tým postavil tento argument na experimentu, ve kterém se chodci po jednom procházeli arénou. Když z nich autoři náhodně sestavili fiktivní skupiny, vyšla jim stejná rozdělení, jaká měřili u skutečných davů. Dav tu tedy, na rozdíl od většiny emergentních jevů, není víc než suma svých členů.

Autorům článku se podařilo ukázat, že i skupiny, u kterých bychom ze symetrie očekávali pohyb opačný, se začnou stáčet doleva. Například v Japonsku se na rozdíl od Španělska a dalších evropských zemí, Česko nevyjímaje, lidé vyhýbají při chůzi doleva. Kdyby za kroužením stály úhybné manévry, měly by japonské skupiny kroužit obráceně, ale ony nekrouží. Sociální normy a návyky tedy nehrají velkou roli, což podpořila i analýza spontánního pohybu předškolních dětí v japonské školce. U těch byl tento jev ještě mnohem výraznější, pravděpodobně umocněn jejich přirozenou tendencí napodobovat své okolí. Člověk by mohl podezírat samotnou asymetrii lidského těla. Avšak i skupinka složená výhradně z levorukých, kteří byli zároveň levonozí, začala kroužit doleva stejně jako praváci – byť šlo o malý vzorek, takže slabý vliv vyloučit nelze. Z dotazníků pak vyplynula další překvapivá věc. Paradoxně totiž lidé sami od sebe očekávají spíš pohyb opačný, pravotočivý. Přesný původ této preference tak vědcům prozatím zůstává zahalen. Pomoci by mohly pokusy ve virtuální realitě, kde lze jednotlivé smyslové vstupy vypínat a přímo s nimi manipulovat.

[1] Echeverría-Huarte I. et al., Nat. Commun., 2026, DOI: 10.1038/s41467-026-73713-w.