Králem českým

Ještě před sto lety, v roce 1926, představovalo „kulaté výročí“ nástupu Ferdinanda Habsburského (1503–1564) na český královský trůn významné téma tehdejší politiky. Mladé Československo se stále ještě potřebovalo vymezovat vůči zaniklé monarchii. Co pro nás znamená tato událost dnes?

Výročí vzniku personální unie českých, uherských a rakouských zemí roku 1526 bylo vhodnou příležitostí, jak vyzdvihnout zásluhy významných osobností tehdejší domácí politické scény na zániku starého mocnářství a zdůraznit důležitost existence vlastního státu.

Účastníci sňatkové smlouvy z roku 1515 na dřevořezu A. Dürrera (zleva: Císař Maxmilián I., jeho vnučka Marie; Ludvík Jagellonský; český a uherský král Vladislav II.; Anna Jagellonská a polský král Zikmunud I.).

Obraz CCO, Volné dílo

Dnes už události roku 1526 nemají na českém politickém kolbišti tak silný interpretační potenciál, aby plošně zaujaly voličskou základnu. Historici mu ale stále věnují pozornost. Důležitý je především mezinárodní kontext. I v nejnovější literatuře bývá totiž vznik soustátí roku 1526 často chybně interpretován jen jako naplnění obsahu tzv. „vídeňských smluv“ z roku 1515 mezi Habsburky a Jagellonci.

Zaslíbeni ve třinácti

Dynastické smlouvy o budoucích sňatcích a dědických nárocích mezi vládnoucími rody byly v tehdejší Evropě běžným diplomatickým nástrojem. O tom, zda budou naplněny, či nikoli, však rozhodovala reálná mocenská situace. Sám arcikníže Ferdinand byl po bitvě u Moháče (29. srpna 1526) přesvědčen, že po smrti jeho švagra Ludvíka Jagellonského bude přijat na český trůn jako dědičný panovník. Také Češi arciknížete Ferdinanda za svého krále chtěli, ale jen jako panovníka voleného. Proč?

Jako dítě arcikníže Ferdinand asi sotva tušil, kde Čechy vůbec leží. Narodil se 10. března 1503 ve španělském Alcalá de Henares a jeho rodnou řečí byla kastilština. Když mu v roce 1506 zemřel otec Filip, o budoucnosti Ferdinanda i jeho sourozenců rozhodovali prarodiče. Dědeček z otcovy strany, císař Maxmilián I. (1459–1519), uzavřel v roce 1515 širší spojeneckou smlouvu s českým a uherským králem Vladislavem II. Jagellonským a s jeho bratrem, polským králem Zikmundem I. Součástí těchto tzv. „vídeňských smluv“ byla dohoda o budoucím dvojitém sňatku. Nezletilý Ludvík (1506-1526), syn Vladislava II., se v budoucnu ožení s Marií Habsburskou (1505–1558), vnučkou Maxmiliána I. Druhou budoucí nevěstou byla Ludvíkova starší sestra Anna Jagellonská (1503–1547). V dohodě stálo, že si vezme jednoho z císařových vnuků, ale pokud by to nebylo možné, ožení se s ní sám Maxmilián I., stále vitální i ve svých 56 letech.