Polární záře

Polární záře je velmi působivý jev, který je na Zemi pozorován od nepaměti. Prvé záznamy o něm pocházejí z dob téměř 1000 let před naším letopočtem. Pozorovat polární záře v současnosti jezdí poměrně běžně do severských zemí nejen astronomičtí nadšenci z celého světa.

Dnes už víme, že se polární záře neomezují jen na Zemi. Díky rozvoji kosmonautiky a astronomie jsme dokázali tyto pozoruhodné úkazy pozorovat i u řady dalších těles, dokonce i mimo Sluneční soustavu. Předpokládá se, že existují u plynných exoplanet. Ale tam zatím objeveny nebyly. Detekovány nicméně již byly u blízkého hnědého trpaslíka LSR J1835+3259.

Kompozice několika samostatných snímků, které pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled a vesmírný dalekohledem Jamese Webba pomocí přístrojů WFC3 a NIRSpec.

Kredit: NASA, ESA, CSA, STScI, Heidi Hammel (AURA), Henrik Melin (Northumbria University), Leigh Fletcher (University of Leicester), Stefanie Milam (NASA-GSFC)

V naší Sluneční soustavě mají polární záře například planety vnitřní části našeho systému Venuše a Mars, avšak byly též pozorovány dokonce i u komety, konkrétně komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko.

Nejvýraznější jsou ovšem polární záře u velkých planet. Jupiter i Saturn mají velmi silná magnetická pole, která interagují s přicházejícími částicemi slunečního větru, což vyvolává mimořádně silné a působivé polární záře. U Jupiteru byly pozorovány dokonce i polární záře velkých měsíců. Známe je také u Uranu.

Nejkomplikovanější byla situace v případě Neptunu. U něj velmi slabé polární záře objevila sonda Voyager 2. Nicméně pozorování pomocí Hubbleova teleskopu jejich existenci nepotvrdila. Počkat jsme si museli až na Webbův dalekohled. Ten nejprve v roce 2023 objevil nepřímý náznak existence polárních září, v roce 2025 je pak dokázal i přímo vyfotografovat. Díky specifickému magnetickému poli planety – magnetické pole Neptunu svírá s osou rotace úhel 47 stupňů – se polární záře nevyskytují na severním a jižním pólu, ale v nižších zeměpisných šířkách.

Povedlo se též zjistit, že od doby Voyagerů se horní vrstva atmosféry Neptunu ochladila o několik set stupňů Celsia, což ovlivňuje četnost a intenzitu polárních září. Nyní budou provedeny další výzkumy, aby se zjistilo, jak proměna atmosféry Neptunu souvisí se slunečním cyklem.

Henrik Melin et al.: Nature, 2025, DOI: 10.1038/s41550-025-02507-9