Město přeje blonďatým ježkům

Drsnokřídlec březový (Biston betularia) byl zřejmě prvním dokladem existence tzv. průmyslového melanismu. V místech silně znečištěných sazemi a popílkem z továren měli tito černobíle skvrnití motýli celkově tmavší zbarvení než motýli v čistém prostředí. Jev byl vysvětlován pomocí predace – tmavší motýli na znečištěných stromech byli méně nápadní pro ptáky. Od těchto dob vědci věnují zvýšenou pozornost zbarvení živočichů ve městech a na venkově ve snaze najít nějaký podobně zajímavý ekologický jev. Jedna z posledních studií se věnuje ježkům.

Může mít doprava vliv na zbarvení ježků?

Snímek David Küng, Unsplash.cz

Zbarvení ježků přinesených do záchranného centra z Paříže a okolí se zkoumalo ve vztahu k místu jejich nálezu, k němuž bylo možno pomocí GIS vypočítat míru urbanizace okolí. Ukázalo se, že ježci z města jsou světlejší než ježci z přírodnějšího prostředí, přestože byl dříve u různých druhů doložen opačný trend. Eumelanin své nositele chrání před UV zářením a pomáhá jim za chladného počasí efektivněji se nahřívat na sluníčku. To však asi ježci příliš často nepotřebují. Tmavší jedinci také mívají více testosteronu a jsou obvykle poněkud agresivnější, ježci však běžně mezi sebou o přístup k samicím nebojují. Melanin také chrání před bakteriálními infekcemi a jinými patogeny, včetně těžkých kovů. Těch by však mělo být více právě ve městě.

Autoři spekulují, zda nemůže světlejší ježky ve městě jejich nápadnost zvýhodňovat před nočními řidiči. Tedy za předpokladu, že se řidič ježkovi na silnici raději vyhne. Podobně je možné, že si lidé na podzimní večerní procházce (zřejmě uvnitř města) s větší pravděpodobností všimnou těch nemocných a podvyživených ježků, kteří jsou světlejší, a následně je přinesou do záchranného centra. Každopádně by bylo zajímavé ověřit tyto výsledky na ježcích získaných jinou metodou, protože nesoběstační bledí měšťáci jsou možná jen důsledkem lidských záchranných aktivit.

Defosseux I. et al.: Mammal Research, 2025, DOI: 10.1007/s13364-025-00788-z