Geneticky modifikovaní (pra)vlci

Výzkumníci z biotechnologické firmy Colossal Biosciences upravili vlkům 14 genů a navodili tak u nich intenzivnější růst a bílou barvu srsti. Zvířata se díky tomu podobají pravlkovi obrovskému, který v Novém světě vyhynul před 10 000 lety. Podařilo se skutečně pravlka oživit, jak firma i četná světová média tvrdí?

Vědci izolovali DNA z kosti a zubu vyhynulého pravlka obrovského (Canis dirus) a přečetli část genomu této pravěké šelmy. Následně přenášeli do laboratorně pěstovaných buněk vlka (Canis lupus) vybrané synteticky připravené úseky DNA pravlka. Použili například variantu genu LCORL, která významně přispívala k tělesné hmotnosti pravlků kolem 75 kilogramů. Vlohy pravlků pro bílou barvu srsti ale nemohli použít, protože by u zvířat s dědičnou informací vlka vyvolaly poruchy zraku a sluchu. Ve vlčích buňkách proto navodili genetické změny typické pro bílá plemena psů. Celkem změnili čtrnáct genů na dvaceti pozicích.

Z takto upravených buněk získali zvířata klonováním. Vajíčka domácích psů zbavili jaderné dědičné informace a nahradili ji jádrem modifikovaných vlčích buněk. Celkem 45 vyvíjejících se klonovaných embryí přenesli dvěma fenám domácích psů a každá pak porodila císařským řezem jedno mládě. Dvojice samců dostala jména Romulus a Remus. Stejným postupem přišly na svět i dvě samice, z nichž však přežila jen jedna – fenka Khaleesi. Firma neuvažuje o rozmnožování těchto zvířat, plánuje ale vytvořit čtyři až pět dalších geneticky modifikovaných vlků.

Společnost Colossal Biosciences prezentuje zvířata jako oživené pravlky obrovské, ale většina odborníků to odmítá. Genomy vlka a pravlka se liší na několika milionech míst a dvacet „korekcí“ k proměně vlka na pravlka rozhodně nestačí. O odlišnosti obou druhů svědčí i fakt, že se mezi sebou zřejmě nikdy nekřížily. Trefně komentovala prohlášení Colossal Biosciences paleoekoložka Jacquelyn Gillová z University of Maine pro časopis Scientific American: „My lidé si neseme v dědičné informaci více než čtrnáct neandrtálských genů, a přesto se nepovažujeme za neandertálce.“

Zatím jsou nápodoby pravlků drženy na utajeném, přísně střeženém oploceném pozemku o rozloze asi 800 hektarů. Jejich vypuštění do volné přírody nepřipadá do úvahy. Kromě jiného i proto, že by se mohli křížit s volně žijícími vlky a vnášet genetické modifikace do jejich populací.

V ambiciózních plánech Colossal Biosciences figuruje i oživení vymřelých mamutů a vyhubených vakovlků tasmánských či drontů mauricijských. Základem postupu označovaného jako deextinkce je znalost genomu vyhynulého tvora a také genomu živočicha, který poslouží jako „surovina“ pro následné genetické modifikace. K úpravě dědičné informace laboratorně pěstovaných buněk poslouží technologie CRISPR. V Colossal Biosciences tak chtějí dodat slonu indickému několik vlastností mamuta, např. dlouhou rudou srst. Klonování chobotnatců je ale velká neznámá. A i kdyby se podařilo, nebyl by výsledkem mamut, ale geneticky modifikovaný slon.

Romulus a Remus ve věku pěti měsíců. Čtrnáct upravených genů z nich pravlky nedělá.

Snímek AFP, Colossal Biosciences, AFP, Profimedia

Vakovlka tasmánského má oživit genetická modifikace vakomyši tlustoocasé. Také s klonováním vakomyší nemá nikdo zkušenost. Drobné samičky tohoto vačnatce navíc nedokážou donosit geneticky modifikovaná embrya nasměrovaná geny vakovlka k mnohem intenzivnějšímu růstu. V Colossal Biosciences proto chtějí zajistit vývoj zvířat v umělé děloze. Tato technologie je ale v plenkách.

Ještě komplikovanější by byla proměna holuba nikobarského na dronteho. Firma plánuje odebrat z embrya ve vejci holuba buňky, které jsou předurčeny k tvorbě pohlavních buněk, tedy spermií samců a vajíček samic. Těmto buňkám „přepíšou“ DNA vlohami typickými pro dronteho. Geneticky modifikované buňky vnesou do zárodku ve slepičím vejci. Modifikované buňky holuba se usídlí v pohlavních žlázách vylíhlého kura a vytvoří tam holubí pohlavní buňky. Kohout by tak ve varlatech produkoval kromě vlastních spermií také spermie modifikovaného holuba. Slepice by kladla kromě vlastních vajec i vejce s upravenou holubí dědičnou informací. Některým svým potomkům by pak mohli oba předat modifikovanou dědičnou informaci holuba a ti by pak vykazovali vybrané znaky drontů. Také tady bude zapotřebí vyřešit řadu technických problémů a výsledkem opět nebude oživení vyhubeného tvora.