Při míru

Nevím, jak vy, ale já jsem dlouhou část svého života nepotřeboval mít v hlavě odlišené pojmy „mír“ a „příměří“. V relativně klidné době a části světa byly války zdánlivě daleko a já si o nich málo čítal, natož psával. Příměří i mír pro mě znamenalo ‚nebojuje/neválčí se‘. Jen docela nedávno mě svět přivedl k nevítanému zjemnění.

Jsou tedy mír a příměří zcela odlišné koncepty? Jednoduchou lingvistickou analýzu začněme slovotvorně: Kdo prohlédne hláskovou alternaci í/ě, odhadne, že příměří je něco při míru, tedy blížící se míru. Jazyková příbuznost obou pojmů ale není samozřejmá – když vyhlédneme za slovanské meze, najdeme peace × truce, armistice, ceasefire; Frieden × Waffenstillstand, Waffenruhe; paix × armistice, cessez-le-feu, trêve aj.

Podstatnější je lexikální význam. Už v první polovině 20. století byl mír popsán především jako ‚stav bez boje, bez války‘, ale i ‚klid zbraní‘ (což vyhovuje spíš dnešnímu chápání příměří). První, bezbojová/bezválečná část významu se pak drží v autoritativních slovnících dodnes. Příměří už ve staré češtině začínalo jako ‚smluvené omezení bojových akcí‘ a podobně je to dodnes – nejnovější významová definice je ‚dohoda válčících stran o vzájemném zastavení bojů‘.

Dobrá, mír je stav s nádechem delšího až nekončícího trvání, příměří je jaksi omezené. A teď to důležité – opravdu se ta slova užívají takto? Jakými dalšími slovy se typicky obklopují? Podívejme se pro jednoduchost na těsně předcházející pozici v textu. Přiznávám, má výchozí, „neznalá“ pozice se jeví jako bláhová. Příměří bývá dočasné, několikadenní nebo několikaměsíční, někdy i několikahodinové, kdežto mír je stabilně trvalý nebo dokonce věčný. Ale docela běžně se píše i o trvalém příměří (není to protimluv?). Příměří i mír se nastolují, uzavírají, dosahují, vyjednávají a taky udržují. Porušuje se obvykle jen příměří. Jenže pozor: nejen příměří, nýbrž i mír se obnovuje – ani mír tedy není (bohužel) tak nezlomně trvalý. O obou stavech se taky píše jako o křehkých a vratkých.

Co z předvedených výsledků jazykového výletu vyplývá? Pojmy mír a příměří jsou množiny jazykově a komunikačně rozdílné, přesto s jistým průnikem. Kdo vidí svět ideálně bezválečný, může to interpretovat jak negativně (ani mír není úplně neochvějný), tak pozitivně (i příměří může být nakonec trvalé). Já navrhuji to druhé. Kéž náš svět nepotřebuje příměří a mír rozlišovat.