Kolik článků měla hlava trilobita?

Členovci mají komplikovanou hlavu, jejíž článkování je často nejasné. U fosilních skupin to dlouho představovalo téměř neřešitelný problém. Nové nálezy unikátně zachovalých trilobitů odhalují, že jejich hlava byla složena ze šesti článků a pěti párů končetin, což mění náš pohled na jejich evoluci.

Členovci mají jednu nepříjemnou vlastnost. Články v přední části těla srůstají dohromady a tvoří hlavu (popřípadě hlavohruď) živočicha. Jejich hranice se stávají nevýraznými, jednotlivé články jsou tvarově pozměněné a nesou přeměněné končetiny. Pro biology a paleontology je tak velmi obtížné určit jejich počet v hlavové části. Schválně se zkuste v létě podívat na roháče a spočítat články na jeho hlavě. Na rozdíl od těch tělních, které jsou na spodu těla viditelné na první pohled, není původní článkování hlavy téměř vůbec patrné. Tato záhada byla vyřešena až díky embryologickým, neurologickým a molekulárním studiím. Na embryích nebo mozkových uzlinách články jednoduše lépe rozlišíte.

Podobné metody bohužel nelze použít u fosilního materiálu, protože embryologická či molekulární data nejsou k dispozici. Pochopit, z kolika článků sestávala hlava dávno vymřelých zástupců tohoto živočišného kmene, je tak téměř nadlidský úkol. Obecně sice platí, že jednotlivé články tvořící hlavu raných členovců nejsou tak silně pozměněné jako u dnešních druhů, ale i tak ale nebývají na zkamenělinách dobře odlišitelné.

1. Možné článkování hlavového štítu u nedospělého stadia kambrického trilobita Fritzolenellus lapworthi z Newfoundlandu. OČ – oční článek; TČ – tykadlový článek; 3HČ–6HČ – třetí až šestý hlavový článek. Jedinec je dlouhý asi 6 mm.

Snímek a schéma Lukáš Laibl

U některých kambrických členovců však poskytly vodítko jedinečně zachovalé zkameněliny. Například u radiodontů, mezi které patří i známý kambrický predátor Anomalocaris, se ve vzácných případech zachovaly zbytky nervové soustavy. Paleontologové na základě toho mohli odlišit jednotlivé hlavové články a také zjistit, která část jejich mozku byla propojena s mohutnými předními končetinami. Dnes víme, že tyto končetiny byly nejspíš propojené s přední částí mozku (tzv. protocerebrem), podobně jako tykadla dnešních drápkovců.

Trable s hlavou trilobitů

U všech vymřelých členovců ale nemáme takové štěstí, aby se nám zachovaly zbytky jejich nervové tkáně. Platí to i pro jedny z nejslavnějších – trilobity. Jejich mineralizovaný hřbetní krunýř byl sice dobrým předpokladem k tomu, aby se zachovaly jako zkameněliny ve velkém množství, ale zároveň brání tomu, abychom mohli lépe nahlédnout do jejich těl. S výjimkou vzácných nálezů trávicí soustavy tak víme o měkké anatomii trilobitů velmi málo. Článkování jejich hlavy musíme odvozovat pouze na základě morfologických znaků.