Malárie, věčný souputník lidstva

Navzdory úspěchům lékařské vědy, která dokázala zvládnout řadu infekčních nemocí, jimž v součtu padlo za oběť mnohokrát více lidí než ve všech válkách, které kdy lidstvo vedlo (od pravých neštovic po covid-19), stále nejsme schopni vypořádat se s některými infekcemi, které nás provázejí od nepaměti. Z nich stále nejzávažnější je malárie.

Podle posledních zpráv Světové zdravotnické organizace (WHO) z prosince 2024 se v roce 2023 na celém světě nakazilo malárií 263 milionů lidí a 597 000 zemřelo. V porovnání s předchozím rokem to bylo asi o 11 milionů onemocnělých více, ale počty zemřelých zůstaly na stejné úrovni. Z těchto celosvětových počtů připadá 94 % onemocnění a 95 % úmrtí na africký region. Zpráva uzavírá, že malárie stále zůstává vážnou globální zdravotní hrozbou, zejména v Africe.

1. Merozoit (nepohlavně namnožené vývojové stadium plazmodia, původce malárie) proniká do lidské červené krvinky. Odhazuje přitom povrchové proteiny, které mu pomohly přichytit se ke krvince.

Ilustrace NIAID, CC BY 2.0

Závažnost tohoto onemocnění byla také důvodem, aby WHO vyhlásila Světový den boje proti malárii, který se už od r. 2007 připomíná vždy 25. dubna. Také proto, aby si i lidé v oblastech, kde malárie není původně rozšířena nebo byla už eradikována, uvědomili, že mohou potenciálně onemocnět při návštěvě endemických oblastí a nepodceňovali profylaktická opatření proti ní. Není vyloučen ani návrat malárie v důsledku klimatických změn a rostoucí rezistence malarických vektorů.

Rozšíření a eradikace

Endemické oblasti výskytu malárie sahají přibližně od 45. stupně severní šířky po 40. stupeň jižní šířky a zahrnují více než sto zemí, v nichž žije 40 % světové populace. Vedle subsaharské Afriky jsou postiženy Indie, jihovýchodní Asie, amazonská oblast Jižní Ameriky a mnohé ostrovy západního Tichomoří.

Některé státy nacházející se v těchto oblastech již malárii eradikovaly. Aby země získala certifikát WHO jako země malárie prostá, nesmí se v ní malarické onemocnění vyskytnout po dobu tří let. V tomto tisíciletí certifikát získaly Spojené arabské emiráty (2007), Maroko a Turkmenistán (2010), Arménie (2011), Tuvalu (2012), Maledivy (2015), Srí Lanka a Kyrgyzstán (2016), Uzbekistán a Paraguay (2018), Alžírsko a Argentina (2019), Čína a Salvador (2021), Ázerbájdžán, Belize a Tádžikistán (2023), Kapverdy (2024), Egypt (2024) a jako prozatím poslední Gruzie, Surinam a Východní Timor (2025).

V českých zemích (hlavně na jižní Moravě, kde se jí říkalo „hodoňka“) se endemická malárie vyskytovala ještě na konci 19. století a definitivně byla vymýcena až v padesátých letech století minulého. Onemocnění však může být importováno osobami, které oblasti výskytu byť jen krátkodobě navštívily. Většina nakažených přichází ze zemízápadní Afriky a z jihovýchodní Asie. Ročně jde o několik desítek osob (viz tab. I). Závažným zdravotním problémem ale zůstává v důsledku vzrůstající letecké přepravy osob onemocnění příletištní malárií (Vesmír 73, 152, 1994/3), kterou vyvolávají zavlečení komáři okolo letišť v zemích, v nichž se jinak toto onemocnění nevyskytuje.

Tab. I. Počty nemocných malárií u nás. (* V tomto roce zemřel na malárii i známý zoolog Aleš Toman, spoluautor televizních večerníčků o zvířátkách.)

Zdroj: Infekce v ČR – ISIN (dostupné na webu SZÚ)

Za vše může Plasmodium

Malárie je horečnaté onemocnění, jež vyvolávají jednobuněční parazitičtí prvoci, které přenášejí samičky komárů sající krev. Malárie nepostihuje jen člověka, ale také lidoopy a některé další druhy primátů, netopýrů, hlodavců, ptáků, ale i studenokrevných plazů.

Malárii člověka vyvolává pět druhů prvoků, kteří příslušejí do rodu Plasmodium (starší český název je „zimnička“) řazeného do kmene výtrusovců (Apicomplexa), řádu krvinkovek (Haemosporidia), třídy Haematozoea. U všech druhů lidské malárie se vývoj parazita skládá z exogenní, sexuální fáze v těle komára, při níž se pomnoží sporozoiti (sporogonie) a endogenní, asexuální fáze (schizogonie), která probíhá v člověku.

Infikovaná samička komára přenáší do krve pohyblivé infekční stadium parazita, které se pak uchytí v játrech infikovaného jedince. V jaterních buňkách (hepatocytech) se paraziti pomnoží a další vývojová stadia (merozoiti) vstupují do červených krvinek (obr. 1), v nichž se dále množí. Krvinky se posléze rozpadají a hromadně uvolňují parazity do krevního řečiště v pravidelných časových odstupech. Rozpad krvinek a uvolnění parazitů je provázen typickými malarickými záchvaty (paroxysmy), které se vyznačují vysokou horečkou, zimnicí a třesavkou. Podle toho, jak často se horečnaté záchvaty opakují, rozlišujeme malárii dvoudenní (quotidiánu), třídenní (terciánu), čtyřdenní (kvartánu) a malárii tropickou (falciparu), při které jsou horečnaté záchvaty nepravidelné.

První příznaky připomínají chřipku, posléze se objevuje horečka, intenzivní bolesti hlavy, svalů a kloubů, načež následuje třesavka a zimnice. Rozvíjející se nemoc doprovází silné pocení, únavnost, až schvácenost a vyčerpanost, nevolnost, nechutenství, někdy i zvracení a u dětí průjem. Stav se postupně zhoršuje a může se objevit zežloutnutí (subikterus) kůže a očního bělma, způsobené zvýšenou hladinou bilirubinu vznikajícího rozpadem červeného krevního barviva (hemoglobinu) v séru, zvětšení jater a sleziny. Nejdůležitějším charakteristickým příznakem malárie jsou záchvaty horečky.