Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Příletištní malárie

 |  5. 3. 1994
 |  Vesmír 73, 152, 1994/3

Koncem července 1989 byl přijat do nemocnice „Ospedale San Salvatore“ v Pescaře (Itálie) 16letý student s vysokými horečkami, třesavkou, zvracením a průjmem. Na nátěru jeho krve byly objeveny zárodky nejnebezpečnějšího typu malárie působeného druhem Plasmodium falciparum. Asi po týdnu se v téže nemocnici ocitl i jeho otec s podobnými příznaky, a navíc s vážnými duševními potížemi. Také on měl malárii.

Oba pacienti byli švýcarští Italové, kteří si jen na krátkou dobu vyjeli do původní vlasti. Otec studenta se do Švýcarska vystěhoval již r. 1964 a od té doby nebyl nikde v zahraničí, stejně jako syn, který se ve Švýcarsku narodil. I když Itálie patřívala kdysi k zemím, kde se bylo možno malárií nakazit, dnes již to dávno neplatí. Že by k tomu došlo právě tam, popírala i inkubační doba. Zřejmě si oba napadení malárii v sobě přinesli již odjinud. Jak k ní ale přišli? Jako nejpravděpodobnější místo, kde se nakazili, bylo vytipováno jejich bydliště. Žili totiž v místě vzdáleném asi 3 km od ženevského letiště a tam je zřejmě malárií nakazil komár, který přicestoval do Ženevy letadlem z tropů. Byl to případ typické „příletištní malárie“!

To není žádná novinka. Již delší dobu jsou podobné případy pozorovány. V místech, kde místní malárie již dávno není nebo nikdy nebyla (např. v Londýně, Paříži, Bruselu, Curychu apod.), se náhle objeví takováto ojedinělá onemocnění. Vždy u osob bydlících poblíž letiště či jsoucích s letištěm nějak ve spojení. Přitom jde o lidi, kteří vůbec nebo již dlouhou dobu nebyli nikde v zahraničí. Je zřejmé, že malárii na ně přenesl nakažený komár, který jako černý pasažér přilétl v letadle z nějaké malarické oblasti. Ocitl se sice v nepříznivém cizím prostředí, ale neztratil naději a pokusil se alespoň nasát na hostiteli, kterého měl po ruce. To, že komáři takto cestují, bylo prokázáno již vícekrát. Nejnebezpečnější jsou letadla, která mají noční mezipřistání v tropických oblastech Afriky. Světlem, teplem i oxidem uhličitým k sobě lákají hladové komáří samičky. Snadno je pak převezou do vzdálených končin. Nebezpečí, že by se v nových podmínkách mohly uchytit a založit potomstvo, je však nulové. Jen příznivé okolnosti, jako jsou déle trvající vedra apod., jim mohou dovolit po určitou dobu přežívat.

M. Isaacson z Witwatersrandské univerzity v Johannesburgu (Jižní Afrika) nasbíral za léta 1969 - 1988 29 případů příletištní malárie. A to, samozřejmě, jen případy zveřejněné. Kolik jich není publikováno nebo zůstalo nerozpoznáno (třeba i se smutnými konci), se lze jen dohadovat. Některé případy jsou tak zajímavé a poučné, že stojí za podrobnější zmínku.

Asi k nejzajímavějším patří onemocnění jednoho francouzského hráče na saxofon, který byl členem vojenské kapely. Chodil s ní hrát při různých slavnostních událostech. Když u něho v zimě 1978 propukla malárie, což je jeden z mála případů z takovéhoto období, jako okamžik nákazy byla vytipována jeho účast na slavnostním uvítání delegace z Pobřeží slonoviny na pařížském letišti. Zřejmě si s sebou v letadle přivezla nakaženého komára.

Jak u zpočátku zmíněných Italů, tak u Francouze se na příčinu jejich potíží rychle přišlo. Byly jim zavčas podány léky a napadení se uzdravili. Protože se ale malárie objevuje v místech, kde se na ni při diagnóze nepomyslí, trvá často dlouho, než je vůbec rozpoznána. Jelikož pacienti mívají s vysokými teplotami spojeny i plicní potíže, bývají neúspěšně léčeni antibiotiky, a teprve objeví-li se u nich např. poruchy jaterní činnosti, které jsou při rozvinuté formě malárie tropického typu obvyklé, přijde se na skutečné příčiny onemocnění. Tak byla malárie rozpoznána u jednoho pacienta až po vyšetření jeho jaterní tkáně (biopsii)! Do té doby byl léčen na tuberkulózu! Nejsmutnější v tomto ohledu je asi případ staré paní, která ve svých 76 letech přijela navštívit svou dceru bydlící poblíž letiště v Madridu. Také ona po propuknutí horeček byla léčena na zápal plic, a teprve když se u ní začaly objevovat příznaky žloutenky, byly v jejím krevním obrazu zjištěny zárodky druhu Plasmodium falciparum. Naneštěstí šlo o kmen odolný proti nejčastěji volenému protimalarickému léku chlorochinu a tak léčba v tomto stadiu již nezabrala a paní zemřela.

Často se udává, jak daleko od letiště mohou přicestovalí komáři zalétnout. Je to vždy jen několik kilometrů. A tak rekordní případ je onemocnění paní, která bydlila ve vzdálenosti 25 km od londýnského letiště. Na letiště nechodila, zato na něm pracoval její manžel, který tam denně dojížděl autem. Nakažený komár zřejmě po cestě letadlem zkusil i cestu jiným dopravním prostředkem a manžel jej dovezl domů k manželce (Bulletin of the World Health Organization 67, 737, 1989 a Tropical Medicine and Parasitology 41, 371, 1990).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Nemoci člověka
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*1931) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné