O lilcích a baklažánech

Co si představíte, když se řekne lilek? Pokud fialově černý plod jedlý až po tepelné úpravě, pak jste asi docela obyčejný mluvčí češtiny. Pokud vám v mysli vytane botanická taxonomie a v ní rozvětvený rod lilků, pak jste nejspíš trochu jako čtenář Vesmíru, který redakci před časem poslal podnět pro tuto rubriku.

Z dětství v Bratislavě zná baklažán a nelibě se diví, proč se mu teď v Česku říká lilek, když to je označení rodu Solanum, do nějž patří třeba brambory, rajčata a taky lilek vejcoplodý (Solanum melongena), tedy onen baklažán. „Pokládám to za logický nesmysl, vždyť to je, jako bychom říkali zelí, kedlubna, karfiol […], ale místo kapusta bychom říkali brukev, přitom brukve jsou všechny vyjmenované zeleniny,“ píše a ptá se: „Dá se s tím něco dělat?“

Ne, nedá. Ani „vzdělat lid“, ani „přesvědčit prodejce“, jak navrhuje. Ale dá se na tom znovu (viz Vesmír 101, 130, 2022/2) ukázat, jak v jazyce často konvence vítězí nad systémem a logikou. Systematické duše by jistě těšilo, kdybychom všichni říkali baklažán, mysleli tím onen plod a rozuměli si. Jenže skoro všichni říkáme lilek, myslíme tím totéž – a rozumíme si.

Uznejme, že Slováci to mají vskutku jinak. Slovenský národný korpus ukazuje, že ľuľok je ve slovenštině tu zemiakový, tu čierný, tu zlomocný (náš rulík, kdysi lulík, je totiž jazykově stejného původu), jistěže i baklažánový neboli jedlý, ale rozhodně ne jednoznačně jeden druh rostliny nebo jejího plodu. V češtině však lilek přerůstá baklažán velmi přesvědčivě. V korpusu SYN v13 je 12 445 lilků ku 1153 baklažánům, tj. skoro 11 : 1. Lilek je plnohodnotné heslo v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957), kdežto baklažán je zachycen jen na pár excerpčních kartičkách, na nichž se slovník stavěl. Ľulek je na rozdíl od baklažánu obsažen i ve slovnících staré češtiny.

Že je marné chtít po běžně užívaném jazyce, aby se nevzpíral botanickému poznání, mimochodem dosvědčuje i čtenářova analogie s brukvemi. Když svého zelináře nebo zelinářku poprosíte o brukev, asi opravdu nedostanete kapustu, ale nebuďte překvapeni, pokud vám podá kedlubnu (nebo kedluben – jak račte). To je totiž první význam slova brukev ve starších výkladových slovnících češtiny (a druhý v tom nejnovějším). Tak to vidíte. Mluvčí češtiny jsou zkrátka jazykově vzato nenapravitelní nesystematici.