Ekologická témata z praktické perspektivy

Současný výzkum udržitelnosti zdůrazňuje, že pokud chceme lépe odolávat společenským i environmentálním problémům, musíme být schopni kombinovat různé typy znalostí z výzkumu s každodenní zkušeností. V tomto světle je kniha manželů Frouzových významná svým důrazem na mezioborovost a snahou propojovat čtenáře bez ohledu na typ jejich odbornosti a zájmu.

Autoři ekologická témata člení ve vztahu ke klíčovým oblastem lidské činnosti, které jsou přímo závislé na přírodě: k zemědělství, lesnictví a rybolovu. Zároveň přitom ilustrují využití jednotlivých ekologických principů při hledání řešení současných problémů těchto oblastí i udržitelnosti obecně. Například u současného zemědělství budeme pravděpodobně uvažovat především o problematice sucha nebo kvality půdy, nicméně hlubší ekologické zákonitosti zemědělství (jako je třeba rovnováha mezi energií vkládanou do obdělávání zemědělské půdy a energií získávanou ze zemědělských plodin) už možná napadnou málokoho. Kniha poměrně čtivou formou osvětlí, o jak zásadní souvislosti jde a proč je musíme brát v úvahu.

Jan Frouz, Jaroslava Frouzová: Aplikovaná ekologieKarolinum, Praha 2021, 432 stran, ISBN 978-80- 246-4577-3

Publikace zároveň poskytuje čtenáři vhled do aktuálních témat probíraných nejen na poli ekologie, ale celospolečensky, ať už se jedná o otázky „velké akcelerace“ (viz též Vesmír 95, 146, 2016/3), antropocénu, či o současné názorové proudy v oblasti ochrany přírody v globálním měřítku, politické rozhodování o krajině, nebo o potřeby společenské shody k řešení udržitelnosti. Není proto náhodou, že kniha letos vyjde také v anglickém překladu v prestižním nakladatelství Springer, což potvrzuje její aktuálnost nejen v českém, ale i v globálním kontextu.

Mezioborovost jako nástroj

Centrálním motivem knihy jsou souvislosti mezi přírodními a společenskými ději – člověkem a přírodou obecně. To zrcadlí současný vývoj v řadě oborů zdůrazňujících, že čelíme závažným globálním problémům, např. úbytku rostlinných a živočišných druhů, klimatické změně, ztrátě úrodné půdy či vzrůstajícímu znečištění životního prostředí. Pro tyto problémy je charakteristické, že nejsou čistě environmentální ani čistě společenské. Jsou úzce provázány a navzájem se ovlivňují. Například ornou půdu nezbytně potřebujeme jako přírodní zdroj zajišťující produkci potravin. Způsob nakládání s ní je však v našich podmínkách do značné míry určován společenskými procesy a faktory, jako jsou politické rozhodování, ekonomické pobídky, odtrženost spotřebitelů od zemědělské produkce a omezené informace o jejích dopadech či společenská preference potenciálně nevhodných technologií.

Abychom byli schopni řešit dalekosáhlé sociálně-ekologické problémy, je nutné podporovat společenskou a environmentální odolnost (resilienci), tedy vytrvalost tváří v tvář nejrůznějším změnám, zároveň však musíme být také schopni se učit, pružně přizpůsobovat a adaptovat na nové podmínky. O resilienci můžeme uvažovat z hlediska společnosti (např. schopnost společnosti odolávat dezinformačním kampaním na internetu a sociálních sítích a adaptovat se na ně), z hlediska přírodních ekosystémů (schopnost lesa odolávat vzrůstajícímu suchu a náporu škůdců a přizpůsobovat se novým podmínkám druhovou proměnou) i z hlediska komplexních sociálně-ekologických jevů (schopnost společnosti odolávat a přizpůsobovat se změně klimatu v podmínkách šířících se klimatických dezinformací).

Jedním z klíčových zdrojů odolnosti vůči současným sociálně-ekologickým problémům se ukazuje schopnost společnosti kombinovat a efektivně využívat znalosti z různých oblastí lidské činnosti, různých odborností nebo znalostních systémů. Jako příklad můžeme uvést resilienci lesnictví v Česku, která závisí mimo jiné na regulacích a rozhodnutích politických představitelů na evropské i české úrovni, na strategiích podniků a vlastníků lesních pozemků i na každodenním konání jednotlivých lesníků. Každý z těchto aktérů přináší poznatky o fungování lesů z různých úrovní praxe, které se navzájem doplňují s poznatky z ekologického a lesnického výzkumu i z dalších odborných disciplín. Řadou znalostí i poznatků o lesích a jejich funkci disponuje široká veřejnost například v podobě vědomostí o výskytu jednotlivých lesních druhů (např. hub) či preferencí ohledně typu volnočasových aktivit, ke kterým lesy využíváme. Čím více je možné při vytváření lesnických politik, strategií a plánů propojovat jednotlivé aktéry a jejich různé znalosti a odbornosti, tím větší je pravděpodobnost, že nepřehlédneme žádný důležitý aspekt fungování lesů a že režim našeho využívání lesů bude odolný vůči současným i nadcházejícím změnám.

K tomuto propojování různých typů znalostí v poslední době dochází na mnoha úrovních. Na národních a mezinárodních úrovních se jedná např. o zakládání platforem pro přenos znalostí mezi vědou a politikou, tzv. vědecko-politických rozhraní. Tyto platformy sdružují politické představitele, vědce a experty a mají nastolovat otázky, které jsou relevantní pro současnou společnost a její politické představitele, a shromažďovat nejnovější vědecké poznatky, napomáhající společenskému rozhodování o těchto otázkách. Kromě toho je jejich cílem šířit získané poznání mezi odbornou i širokou veřejnost a školit uživatele nových informací. K příkladům podobných platforem orientovaných na sociálně- ekologické problémy dneška patří např. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) či Mezinárodní vědecko- politická platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services). Další cestou propojování různých typů znalostí, v tomto případě mezi politickou reprezentací a veřejností, a to nejčastěji na místní úrovni, je čím dál hojnější využívání participativních procesů, tedy možností místních obyvatel přímo se podílet na rozhodování o svém nejbližším okolí a ovlivňovat toto okolí svými představami a podněty (např. zde).

Ve všech těchto případech je klíčová snaha propojovat a oslovovat obyvatele nad rámec jednoho oboru či společenské skupiny a odklon od časté praxe orientovat se pouze na členy vlastního odborného nebo společenského sektoru.

Publikace Aplikovaná ekologie čerpá z řady oborů (včetně historie, sociologie, ekonomie, etiky, fyziky ad.), což jí umožňuje poukazovat na hlubší příčiny mnoha současných problémů zemědělství, lesnictví, rybolovu i udržitelnosti obecně, k nimž patří mj. naše spotřeba produktů, nároky na životní styl a dopravu, způsob politického a ekonomického rozhodování, společenská správa, ale i fyzikální limity světa okolo nás. Publikace se neorientuje výlučně na čtenáře se zájmem o přírodní vědy, ale na celou škálu odborné i široké veřejnosti. Poskytuje odrazový můstek k tomu, abychom zahrnuli ekologické perspektivy podstaty naší existence a blahobytu do přemýšlení a praxe různých odborných i společenských skupin. Umožňuje tak snáze najít společnou řeč při řešení aktuálních problémů zemědělství, lesnictví a rybolovu i udržitelnosti jako takové.