Ničitelka i tvůrkyně

Exploze často přinášejí zkázu a zmar. Ruské teroristické útoky na infrastrukturu a civilní objekty hluboko v ukrajinském týlu nám to dnes a denně připomínají. Ale exploze mohou plnit i tvůrčí roli, jak na s. 18 v astronomickém měřítku ukazují Soňa Ehlerová, Richard Wünsch a Jan Palouš. Oldřich Lapčík níže na této stránce připomíná využití o něco menších explozí v oboru, v němž byste to nejspíš nečekali.

Jiří Lapčík s Kristýnou Kantnerovou pro změnu na s. 22 rozebírají podmínky, za nichž mohou explodovat i látky, jimž tuto schopnost zpravidla nepřisuzujeme. Mimochodem jednou ze zvažovaných variant obálky tohoto čísla byl i motiv explodujícího sáčku s cukrem. V článku stojí za pozornost i fenomén sekundárních explozí – jeden výbuch iniciuje další a z malého problému se rychle stane velký. Můžete to brát i jako metaforu řady jevů, které kolem sebe pozorujeme.

Zkáza jednoho může znamenat výhodu pro druhého, jak na příkladu vybuchujících termitů ukazují Jana Škerlová a Pavlína Maloy Řezáčová – o explozi jako o evoluční adaptaci čtěte na s. 25. Článek dává mimo jiné nahlédnout do dnes používaných strukturně- biologických metod, které umožňují studovat biologické děje ve fascinujícím detailu. Ukazuje i druhou stranu mince: aby něco mohlo v pravý čas explodovat, musí to nejprve zůstat dlouhodobě stabilní navzdory podmínkám, které stabilitě dvakrát nepřejí.

Exploze se nemusí odehrát v řádu milisekund. Jako explozivní se nám (zvláště ze zpětného pohledu) může jevit každý jev, který prudce zrychlí své jinak unylé tempo, i když může jít o rychlení ze stamilionů na miliony či statisíce let. O tom, že kambrická exploze životních forem nemusela být prvním podobně rychlým evolučním skokem, píše Jan Toman na s. 28.

Vítejte u nového ročníku Vesmíru!