Nové naleziště lanýžů čili tartoflí v čechách

1874: V měsíci srpnu roku předešlého nalezli dělníci zahradničtí v parku hraběte Ervína Schönborna v Dlažkovicích asi 2 hodiny jihovýchodně od železniční stanice Lobosické — černé, skoro u samého povrchu země ležící hlízy, ve kterých při dalším pozorování seznány pravé černé lanýže (Tuber melanosporum). Houby byly nalezeny a sice v množství dosti značném dílem u cesty, která jde kolem středu zahrady a kterou skládá hlavně čedič s pískem, dílem též na trávníku, který zastiňuje krásná skupenina stromů. Jednotlivá hnízda bylo pozorovati již ze vzdálí poněkud dle vyvýšeného povrchu země a při kopání objevily se v hloubi nejvíce 4—5 palců již hlízy. Zajímavé jest, že se v celém parku jen 3 duby nalezají a sice dosti vzdálené od pravého naleziště, na kterém rostou hlavně lípa (Tilia europaea), buk (Fagus silvatica), bříza (Betula alba) a akát (Robinia pseudoacacia), kdežto dle udání Chatina lanýž černý v Jižní Francii jen pod dubem šipákem, karmesovým a česvinou (Quercus pubescens, coccifera a Ilex), pak borovicí (Pinus halepensis) a kaštanem jedlým (Castanea vesca) přichází. I při skoumání drobnohledem byla seznána pravá jakost skutečných lanýžů černých, které byly nalezeny při rozličném stupni vývinu svého. Chuti byly velmi příjemné a naříznuty vydávaly velmi silnou aromatickou vůni. Poněvadž v celém šírém okolí houby tyto posud nalezeny nebyly, domnívá se p. Mahner, že objevení se jich asi tím spůsobem sobě vysvětliti můžeme, že nestrávené části houby této s hnojem z hraběcího dvora se sem dostaly a dále se vyvinuly.

Lotos

(Vesmír 3, 273, 1874/23)

2024: V roce 2010 jsem pod vlivem historických údajů navštívil park náležející k zámku v Dlažkovicích u Lovosic, kde měly být v dávné minulosti nalézány lanýže (zřejmě lanýž perigordský či černovýtrusý, tedy Tuber melanosporum), sklízené zde zřejmě pro zámeckou kuchyni. V parku jsem v době své návštěvy našel vzrostlé staré duby s travním podrostem, ve kterém však po přítomnosti lanýže nebyla žádná zjevná známka. Nenašel jsem ani zřetelné poškození podrostu, které je v přítomnosti lanýže běžné. Přesto jsem na třech místech parku odebral vzorky podzemních struktur kořenů, jimiž duby komunikují s podhoubím (mykorhiz). Z nich jsem extrahoval DNA a metodou specifické polymerázové řetězové reakce (PCR, anglicky polymerase chain reaction) jsem se v ní snažil nalézt DNA lanýže černovýtrusého. Výsledek byl negativní, což znamenalo jediné – v půdě lanýž černovýtrusý není.

Je pravděpodobné, že teplomilný lanýž černovýtrusý se v minulosti na této lokalitě dočasně vyskytoval, ale zdejší klimatické podmínky mu neumožnily trvalý rozvoj. I když se lokalita nachází v jedné z nejteplejších oblastí Čech, je možné, že pro houbu je stále ještě příliš chladná. Podobný osud měly zřejmě i kultury lanýže, které ve formě houbou očkovaných stromků vysadil záměrně počátkem 20. století profesor Jan Macků na několika lokalitách v teplých oblastech Moravy.

Na území Česka se vyskytuje další kulinářsky významný druh lanýže, lanýž letní (Tuber aestivum), a dokonce jeho forma označovaná jako lanýž burgundský, který toleruje poněkud nižší teploty než lanýž černovýtrusý, a zdá se, že také lépe snáší zimní mrazy. I tento odolnější druh dává přednost teplejším oblastem našeho státu. Domnívám se proto, že rozvoj lanýže černovýtrusého u nás limitují teploty zejména v průběhu zimních měsíců. Pokud se v důsledku probíhající klimatické změny zimní teploty zvýší a pokud bude zároveň k dispozici dostatečné množství vody v krajině nejteplejších oblastí České republiky, mohla by se situace změnit a lanýž černovýtrusý by u nás v budoucnu mohl nalézt vhodné prostředí společně s lanýžem letním.