Bakteriální oči obratlovců

Ačkoli se organismy z vnějšku tváří jako svébytné entity, na genetické úrovni jsou mnohdy dosti divokou skládačkou. Nemají problém si tu a tam něco vypůjčit od někoho jiného, zakomponovat to do svého těla a dál to nerušeně rozvíjet. Mnohdy berou i od svých parazitů a patogenů. Je kupříkladu známo, že u savců umožnily rozvoj placenty geny převzaté z viru. Nyní se však ukázalo, že si i tuto aktualitu čtete kvůli výpůjčce, která se udála na samém úsvitu obratlovců, konkrétně kvůli výpůjčce od bakterie.

Srovnání interfotoreceptorového proteinu vázajícího retinoid (IRBP; modře) s předpokládanou strukturou podobného proteinu u bakterií.

Ilustrace Daugherty Lab, UC San Diego

Jde o bakteriální peptid S14, který v tělech obratlovců ztratil své katalytické funkce, z původní jedné domény se staly čtyři a my ho známe jako interfotoreceptorový protein vázající retinoid (IRBP). Bez něj bychom nebyli schopni v našem dvoubuňkovém systému přenášet retinol (vitamin A1) k enzymatickému „zotavení“ z fotoreceptorů do pigmentových buněk a zpět v rámci tzv. Waldova zrakového cyklu.