Ediakara žije! Možná…
| 6. 5. 2024Slyšeli jste někdy o žebernatkách? Ne? Možná jste je ale viděli v nějakém snímku z mořských hlubin. Tyto vznášející se průhledné váčky či pásy poseté řadami opaleskujících brv jsou jako stvořené pro kamery. Jeden by řekl, že působí až nezemsky krásně… A jak se zdá, s trochou básnické licence tomu tak je.
Určitě ale znáte houbovce (mořské houby), kteří nám jsou od školních škamen ukazováni jako prvopočátky mnohobuněčných živočichů se svou neorganizovaností, ale i úctyhodnou schopností regenerace někde na pomezí zvířete a buněčné kolonie. Vždyť i jejich vnitřní vrstva buněk jako by z oka vypadla jednobuněčným trubénkám (Choanoflagellatea), našim prvočím příbuzným. Tak přesně tito houbovci se podle nejnovějších zjištění oddělili od vývojové linie vedoucí i k nám daleko později než mnohem komplexnější žebernatky, které mají jak nervovou soustavu včetně specializovaných smyslových orgánů, tak svaly. Proč by tedy měly být žebernatky evolučně starší linií? Popravdě, o jejich bazálním postavení se uvažovalo už nějakou dobu, nicméně asi poslední hřebíček do rakve názoru, že na bázi živočišstva jsou primitivněji vypadající houbovci, přinesla genomika.