Domestikace a zhloupnutí

Konrad Lorenz, nobelista oceněný za své etologické výzkumy, byl přesvědčen, že domestikovaná zvířata jsou ve srovnání se svými divokými předky degenerovaná. Domestikanti nemusejí čelit predátorům ani trávit čas staráním se o obživu, namísto toho se nadměrně věnují sexu či příjmu potravy. I civilizovaného člověka považoval Lorenz za domestikovaného, tudíž do jisté míry degenerovaného.

Vlci předčí psy v sociální kognici zaměřené na příslušníky vlastního druhu. Je to však známka vyšší inteligence?

Snímek ambquinn, volné dílo, CC0

Druhy (živočichů i rostlin) se během zdomácňování skutečně mění, tzv. domestikačnímu syndromu se věnoval i Charles Darwin. Změny v morfologii, fyziologii a chování zdomácnělých zvířat jsou dobře známy a zahrnují řadu znaků včetně relativního zmenšení mozku (Vesmír 100, 604, 2021/10). Jsou tedy zdomácnělá zvířata skutečně hloupější? Recentní analýza publikovaných studií naznačuje, že jednoznačnou odpověď nemáme. Dostupných bylo pouhých 74 studií, jež experimentálně srovnávaly kognitivní schopnosti divokého předka a jeho zdomácnělého příbuzného. A jak lze porovnávat chytrost? Srovnávané parametry chování byly prostorová orientace, kategorizace, stálost objektu, numerické schopnosti, používání nástrojů, pracovní paměť, inhibiční kontrola, Vlci předčí psy v sociální kognici zaměřené na příslušníky vlastního druhu. Je to však známka vyšší inteligence? Snímek ambquinn, CC0 ale také spolupráce, sociální učení a porozumění emocím či záměrům druhých jedinců, případně člověka. Tyto studie se převážně zaměřovaly na srovnání psů a vlků, ale porovnávaly také potkany, myši, kuřata a další. Téměř třetina studií shledala divoké předky bystřejšími, stejný počet přinesl opačný výsledek a zbytek rozdíly nenašel.

Bezstarostnost domestikantů nemusí vést jen k jejich „degeneraci“, u chůviček japonských je zpěv variabilnější a komplexnější než u jejich divokých předků s nadrilovaným relativně prostším nápěvem. Naproti tomu vlci sice dosahují lepších výsledků v sociální kognici zaměřené na příslušníky vlastního druhu, to však může být důsledek změny potravního chování psů; domácí psi nemusejí lovit potravu ve smečkách, oproti vlkům proto lépe chápou záměry lidí než jiných psů. Lidé se zjevně stali členy psí smečky a zvýšená sociální kompetence psů je toho nepřímým dokladem. Nevypadá to, že bychom selekcí nebojácnějších a zvídavějších jedinců zároveň vybírali prostoduché lehkověrné hlupáčky.

Stále tudíž neznáme odpověď na otázku, zda domestikace vede ke zhloupnutí původně bystrých a obezřetných divokých zvířat. Vypadá to však, že tato představa je do jisté míry variantou pověstného ušlechtilého divocha, nezkaženého civilizací. Nebo jsme jednoduše od dob Konrada Lorenze ještě více zhloupli, že v tom nemáme jasno?

Ferreira V. H. B. et al.: Neurosci. Biobehav. Rev., 2023, DOI: 10.1016/j.neubiorev.2023.105407