Recyklace vyhořelého jaderného paliva

Jaderná energetika má v řadě států významnou roli při dekarbonizaci energetiky. Nepřekvapuje tedy, že se investuje do technologií souvisejících s přepracováním vyhořelého jaderného paliva. Nejen proto, že by tyto technologie snížily množství jaderného odpadu na jednotku vyrobené elektřiny o 75 %, ale také v souvislosti se zabezpečením dodávek uranu v nestabilních geopolitických podmínkách. Zdánlivě jednoduchá úloha – separovat z vyhořelého paliva izotopy uranu ²³⁵U a ²³⁸U a izotop plutonia ²³⁹Pu – je technologicky komplikovaná kromě jiného přítomností dalších izotopů obou prvků pro štěpnou reakci nevhodných a izotopů prvků pro štěpnou reakci toxických. Izotopy téhož prvku totiž nelze separovat chemicky. Podrobněji viz Vesmír 98, 697, 2019/12.

Francie svoji jadernou energetiku od počátku koncipovala jako energetiku s uzavřeným palivovým cyklem a zejména po ropné krizi roku 1973 rozšířila zařízení La Hague, jež původně sloužilo vojenským účelům, také pro civilní využití. Separovaný uran je možné použít k výrobě uranových palivových článků, plutonium je nyní možné používat k výrobě palivových článků typu MOX. Čtyři bloky jaderné elektrárny Cruas-Meysse v jihovýchodní Francii jsou již certifikované pro použití recyklovaných uranových článků a v únoru tohoto roku započala jejich zavážka do 2. bloku elektrárny, který se tak stal prvním reaktorem, jehož aktivní zóna začala používat výhradně recyklované palivové články.