Proudy mořské a poštovní lahve

1894: V hydrografickém úřadě ve Washingtonu konají se obšírné přípravy ku pokusům, aby vypuštěním lahví poštovních ustanovil se směr a rozsáhlost mořských proudův. Dosavadní pokusy, ačkoli byly mnohonásobně prováděny, neposkytly uspokojivého výsledku a to proto, poněvadž lahve málo měly nápadných znaků, takže je nebylo viděti, nebo, když byly snad objeveny, lodníci po většině jen pramálo o to se postarali, aby je vylovili. Nyní mají se poříditi zvláštní lahve, které by byly patrny ze značné dálky jak tvarem a barvou tak i velikostí. […] Vůdci lodí nebudou tudíž míti asi jiného na starosti, než aby k lahvím připlouli a zjistili čísla, pak aby zaznamenali délku a šířku, kde je našli. […] Veliký počet lahví těch rozdá se všem lodím obchodním, kotvícím v přístavech amerických, s návodem, kde je mají vypustiti.

n. (Vesmír 24, 47, 1894/4)

2024: Oceánské proudy jsou dnes pod dennodenní kontrolou čidel baterie družic, obíhajících Zemi. Namátkou jde o Sentinel, CryoSat-2 či SMOS. Ke kalibraci jejich dat se používají driftující bóje, které snad mohou připomínat metodiku starou 130 let, data ale předávají komunikačním satelitům, díky čemuž máme rychlou odezvu, jestli modely, založené na družicovém snímání, pracují správně. Výsledkem je mimo jiné naše schopnost předpovídat rychlost a směr mořských proudů až na deset dnů dopředu. Využívá toho lodní doprava, která optimalizací tras dokáže každoročně ušetřit palivo v hodnotě desítek milionů eur.

Oceánské proudy mají velkou roli v distribuci energie po planetě (globální termohalinní výměník). Poznání dynamiky těchto procesů může pomoci s odhadem vývoje globální změny klimatu. Za současného stavu poznání např. naměřená data ukazují, že tzv. Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jejíž součástí je Golfský proud, začala slábnout. Modelové simulace předpokládají, že bude‑li proces pokračovat současným tempem, během následujícího století se systém zhroutí s dramatickými důsledky pro Evropu. Pravděpodobnost, že se tak v 21. století skutečně stane, je sice malá, ale zůstaneme-li u emisí skleníkových plynů podle současných scénářů, kolaps by mohl nastat už kolem poloviny tisíciletí.¹⁾