Wagnerův podzemní orchestr

Jak zní živá půda pod našima nohama? Speciální nahrávky ukazují, že chaotická směs zvukových vln může být měřítkem rozmanitosti mikroorganismů, živočichů i rostlin v půdě, která údajně může být domovem více než poloviny všech známých druhů. Každý tvoreček totiž vytváří během pohybu a interakce s prostředím svérázné zvuky.

Australští ekologové naslouchají zvukům půdního života.

Snímek Flinders University

Nový obor ekoakustika spočívá v neinvazivním monitorování zvukových informací o různých druzích podzemních organismů a jejich množství. Nedávná studie pomocí speciálních mikrofonů zaznamenávala zvuky z půdy těžce poškozených jihoaustralských lesů. Porovnávala výsledky z území porostlého původní vegetací s vykácenými plochami a s oblastmi, které byly po vykácení opět zalesněny a nyní se obnovují. Ukázalo se, že „hluk“ žížal a mravenců, rostoucích kořenů rostlin a dalších forem podzemního života včetně mikroorganismů je silnější a rozmanitější ve zdravých půdách. V devastovaných místech je skoro ticho. Dobrá zpráva je, že po patnácti letech rekultivace lesů se podzemní ševelení zvýšilo a zvláště narostly vyšší frekvence drobnějších organismů.

Ale kterých konkrétně? Autoři si představu o druhovém složení půdní bioty udělali rozborem odebraných vzorků zeminy, ale snaha získat podobné informace přímo z akustických signálů zatím nepřináší zcela přesvědčivé výsledky. To je úkol pro budoucnost. Je to jako kdybychom chtěli podle zvuku celého orchestru rozpoznat jednotlivé nástroje a jejich počet. A případně poznat, jak se změní výsledná souhra, když se hráči redukují na orchestr komorní. Nebo naopak když se rozrostou o nové nástroje na wagnerovský stopadesátičlenný ansámbl. A to by už mohla být pro matičku Zemi radostná a vznešená symfonie, třeba jako je ta Wagnerova v C-dur.

Robinson J. et al.: of Applied Ecology, 2024, DOI: 10.1111/1365-2664.14738