Nepodceňujte maličké

Letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu získali Victor Ambros a Gary Ruvkun z USA za objev malých RNA molekul, zvaných mikroRNA, a za objasnění jejich role při posttranskripční genové regulaci. Domnívám se, že touto větou již řadu čtenářů ztrácím, tak to zkusme vysvětlit co nejjednodušeji.

Každý živý organismus je určován geny zapsanými v jeho DNA, které kódují proteiny, jimiž je organismus tvořen. Proteiny určují prakticky všechno, od vlastností mikroskopické bakterie až po tvar velrybí ploutve, délku větve lípy či barvu oka laskavého čtenáře. Všichni ale dobře víme, že se naše svalová buňka velmi liší funkcí i vzhledem třeba od nervové buňky, ačkoli v sobě nesou stejnou lidskou DNA. Dramatické rozdíly ve vzhledu, umístění a funkcích těchto buněk jsou způsobené především tím, že každá na mnoha úrovních velmi pečlivě kontroluje, kdy a jaké proteiny si vyrobí. Od genu zapsaného v DNA totiž vede k vyrobenému proteinu ještě dlouhá a často komplikovaná cesta, která je převážně kontrolována a prováděna dalším všudypřítomným hráčem, jímž je RNA (ribonukleová kyselina). Právě ta složitě zařizuje, aby se v jedné buňce vyrobila spousta proteinu „X“, zatímco ve vedlejší buňce to bude protein „Z“, ačkoli obě obsahují naprosto totožnou DNA. No a právě oceněná mikroRNA se na regulaci toho, jaký protein bude či nebude vyroben, podílí zásadním (a v době objevu zcela nečekaným) způsobem.

RNA je velká čarodějka a za kouzla, která v každé žijící buňce na naší planetě předvádí, už byla udělena celá řada Nobelových cen, např. loni za revoluční RNA vakcíny. Za připomenutí na tomto místě ale stojí zejména cena z roku 2006 udělená za objev tzv. interference RNA (Vesmír 86, 110, 2007/2). Právě kvůli ní autora těchto řádek, který si s RNA „hraje“ již několik desetiletí, udělení letošní ceny za mikroRNA maličko překvapilo, protože by někdo mohl mezi oběma objevy vidět určitý koncepční překryv. Ale nobelovský výbor jej evidentně nepovažoval za podstatný, díky čemuž se RNA stále drží ve světle reflektorů, což je skvělé. Vůbec samozřejmě nevadí, že tato nejprestižnější vědecká cena byla udělena za objev oznámený již v roce 1993 – takové zpoždění je u Nobelových cen běžné. A dalším nepřekvapivým faktem je, že v té době by si na udělení Nobelovy ceny za objev obou nyní již slavných mikroRNA molekul (odborně zvaných lin-4 a lin-14), patrně nikdo nevsadil ani korunu.