Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Nepodceňujte maličké

 |  4. 11. 2024
 |  Vesmír 103, 600, 2024/11

Letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu získali Victor Ambros a Gary Ruvkun z USA za objev malých RNA molekul, zvaných mikroRNA, a za objasnění jejich role při posttranskripční genové regulaci. Domnívám se, že touto větou již řadu čtenářů ztrácím, tak to zkusme vysvětlit co nejjednodušeji.

Každý živý organismus je určován geny zapsanými v jeho DNA, které kódují proteiny, jimiž je organismus tvořen. Proteiny určují prakticky všechno, od vlastností mikroskopické bakterie až po tvar velrybí ploutve, délku větve lípy či barvu oka laskavého čtenáře. Všichni ale dobře víme, že se naše svalová buňka velmi liší funkcí i vzhledem třeba od nervové buňky, ačkoli v sobě nesou stejnou lidskou DNA. Dramatické rozdíly ve vzhledu, umístění a funkcích těchto buněk jsou způsobené především tím, že každá na mnoha úrovních velmi pečlivě kontroluje, kdy a jaké proteiny si vyrobí. Od genu zapsaného v DNA totiž vede k vyrobenému proteinu ještě dlouhá a často komplikovaná cesta, která je převážně kontrolována a prováděna dalším všudypřítomným hráčem, jímž je RNA (ribonukleová kyselina). Právě ta složitě zařizuje, aby se v jedné buňce vyrobila spousta proteinu „X“, zatímco ve vedlejší buňce to bude protein „Z“, ačkoli obě obsahují naprosto totožnou DNA. No a právě oceněná mikroRNA se na regulaci toho, jaký protein bude či nebude vyroben, podílí zásadním (a v době objevu zcela nečekaným) způsobem.

RNA je velká čarodějka a za kouzla, která v každé žijící buňce na naší planetě předvádí, už byla udělena celá řada Nobelových cen, např. loni za revoluční RNA vakcíny. Za připomenutí na tomto místě ale stojí zejména cena z roku 2006 udělená za objev tzv. interference RNA (Vesmír 86, 110, 2007/2). Právě kvůli ní autora těchto řádek, který si s RNA „hraje“ již několik desetiletí, udělení letošní ceny za mikroRNA maličko překvapilo, protože by někdo mohl mezi oběma objevy vidět určitý koncepční překryv. Ale nobelovský výbor jej evidentně nepovažoval za podstatný, díky čemuž se RNA stále drží ve světle reflektorů, což je skvělé. Vůbec samozřejmě nevadí, že tato nejprestižnější vědecká cena byla udělena za objev oznámený již v roce 1993 – takové zpoždění je u Nobelových cen běžné. A dalším nepřekvapivým faktem je, že v té době by si na udělení Nobelovy ceny za objev obou nyní již slavných mikroRNA molekul (odborně zvaných lin-4lin-14), patrně nikdo nevsadil ani korunu.

Nyní vidíte 51 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie, Genetika
RUBRIKA: Nobelovy ceny

O autorovi

Julius Lukeš

Prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., (*1963) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. V Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a na Přírodovědecké fakultě JU se zabývá funkční genomikou prvoků. Působil na Amsterodamské univerzitě a na Kalifornské univerzitě v Riverside a v Los Angeles. Je členem Učené společnosti a AAAS.
Lukeš Julius

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.