Zmatení kolem ekonomického růstu

V článku Růst, či nerůst: Co se skrývá za ekonomickým růstem? (Vesmír 102, 150, 2023/3) jsme shrnuli standardní ekonomické pojetí ekonomického růstu. Ekonomický růst je však také předmětem přístupů, které vznikly mimo ekonomii. Tyto přístupy dobře shrnul článek Na pranýři růst (Vesmír 102, 450, 2023/7). Pokusíme se vysvětlit, proč se tyto přístupy míjejí se standardní ekonomií.

Konvenční pojetí vidí zdroj ekonomického růstu v technologickém pokroku, ke kterému dochází, pokud jedinci, firmy a další subjekty mají motivaci inovovat. Tuto motivaci ovlivňuje především ekonomické a politické uspořádání včetně zákonů, společenských norem a dalších pravidel, kterým v ekonomii souhrnně říkáme instituce.

Mimo ekonomii vznikly přístupy, které argumentují, že růst ekonomik se v minulosti děl, a děje se i dnes, na dluh: jednak jde o dluh současné generace vůči generacím budoucím, jednak o dluh rozvinutých vůči rozvíjejícím se zemím světa. V tomto článku se pokusíme objasnit postoj ekonomů k těmto otázkám. Zejména poukážeme na to, že ekonomie nepovažuje environmentální otázky a problém globální nerovnosti za méně důležité než problematiku ekonomického růstu. Na rozdíl od alternativních („postrůstových“) přístupů nevidí důvody, proč by bylo nutno tyto otázky zkoumat v souvislosti s ekonomickým růstem. Snaha řešit environmentální otázky a globální nerovnost omezením ekonomického růstu není účinné. Ekonomie navrhuje řešit tyto problémy přímo a cíleně.

Emise CO₂ ze spotřeby a výroby v USA (dole) a růst reálného HDP (nahoře). Z grafu je patrný pokles emisí CO₂ po roce 2005 při současném růstu reálného HDP. Pozn.: Emise ze spotřeby zahrnují emise z fosilních paliv, ale nikoliv ze změn ve využívání půdy.

Graf Our World in Data (CC BY) a Federal Reserve Economic Data (FRED)

Ekonomický růst a environmentální dopady

Postrůstové přístupy jsou založeny na zdánlivě logické myšlence, že ekonomický růst vyžaduje stále rostoucí využívání zdrojů. Na základě tohoto vztahu proto pozorujeme podle těchto přístupů negativní vztah mezi ekonomickým růstem a kvalitou životního prostředí. Omezení růstu by tak mělo vést k lepšímu životnímu prostředí. Tato úvaha má však řadu úskalí, vyplývajících z faktu, že vztah mezi ekonomickým růstem a životním prostředím je nejednoznačný.

Ekonomický růst je důsledkem různých aktivit: některé jsou náročnější na přírodní zdroje, jiné méně. Některé aktivity spočívají ve vymýšlení technologií šetrnějších k životnímu prostředí. To, jestli ekonomický růst zlepšuje, nebo zhoršuje životní prostředí, je tedy empirická otázka. Teoreticky může nastat obojí: ekonomický růst jako důsledek většího využívání zdrojů (extenzivní růst) nebo efektivnějšího využívání existujících zdrojů (intenzivní růst; viz Vesmír 102, 150, 2023/3). První mechanismus vede ke zhoršování životního prostředí, kdežto druhý k jeho zlepšování. Postrůstové přístupy možnost intenzivního růstu uznávají a všímají si relativního poklesu emisí oxidu uhličitého (CO₂) vzhledem k hrubému domácímu produktu (HDP): emise CO₂ rostou pomalejším tempem než HDP. Emise CO₂ ale mohou při růstu HDP klesat i absolutně (obr. 1). Ve Spojených státech po roce 2005 emise CO₂ klesaly, ačkoliv HDP rostl. Je důležité zdůraznit, že pokles byl zřetelný i při započítání emisí u dovezených výrobků a služeb, ať už byly vyrobeny kdekoliv. To znamená, že pokles CO₂ nebyl způsoben vyvezením emisí do jiných zemí.