Klimatická udržitelnost v akademickém prostředí

Akademické instituce se podílejí na řešení klimatické krize výzkumem zaměřeným na příčiny a důsledky klimatických změn, na efektivitu potřebných opatření, i tvorbou informovaných doporučení. Svým vlastním provozem a emisemi skleníkových plynů se však na změně klimatu podílejí i negativně. I u akademických institucí je potřeba postupně dosáhnout klimatické neutrality. O této problematice vyšla v minulém roce (2022) podrobná zpráva evropské organizace ALLEA (All European Academies) [1], která analyzuje zdroje těchto emisí v akademickém prostředí a přístupy k jejich omezení existující v rámci Evropy.

Pozn. red.: Online verze článku je oproti podobě v tištěném Vesmíru (viz pdf na konci článku) rozšířena.

Podle šesté zprávy panelu IPCC¹⁾ a Global Carbon Project²⁾ mělo ke konci roku 2022 lidstvo uhlíkový rozpočet (tj. celkové množství uvolněného uhlíku) pro zvýšení průměrné celosvětové teploty jen o 1,5 °C oproti předindustriální době odpovídající 380 Gt CO₂. Na jednoho obyvatele Země to je celkem asi 42 t CO₂, což by bylo v průměru asi 1,6 t CO₂ ročně do roku 2050. Při současné úrovni emisí (asi 40 Gt CO₂ ročně) tento rozpočet spotřebujeme celosvětově za asi devět let, v Česku (při naší úrovni emisí zhruba 100 Mt ročně) svůj podíl vyčerpáme asi za čtyři roky. Lidstvo ve své současné podobě je závislé na stabilních klimatických podmínkách od poslední doby ledové. Zvýšení teploty o více než 1,5 °C povede k neobyvatelnosti mnohých oblastí a masivní migraci. Naše civilizace v současné podobě není dlouhodobě udržitelná, i když uvažujeme pouze horizont následujících staletí a pouze hledisko klimatické změny. Pro zvýšení klimatické udržitelnosti potřebujeme uhlíkově neutrální ekonomiku, což reflektují světové státy ve svých závazcích klimatické neutrality. Evropská unie přijala závazek dosáhnout jí do roku 2050 a Česká republika se k tomuto závazku v prosinci 2019 přidala.

Akademická klimatická stopa

Uhlíková neutralita se týká i akademických institucí. Konzervativní odhad průměrných emisí evropských univerzit je asi 4 t CO₂eq³⁾ na zaměstnance za rok, ovšem s velkým rozptylem a v závislosti na metodě odhadu. V některých vědeckých odvětvích dosahují průměrné emise až 18 t CO₂eq za zaměstnance a rok. Návštěva jedné zahraniční konference jedním účastníkem vyprodukuje průměrně kolem 1t CO₂eq, opět ve velkém rozmezí. Mnozí vědci a akademické instituce si jsou této uhlíkové stopy vědomi. Naznačuje to například Hamburská deklarace (Global University Leaders Council Hamburg) z roku 2021, mnohé odborné články a také klimatické závazky individuální, jako noflyclimatesci.org, nebo institucionální, jako u Leuphana Univerzity nebo Free UniverzityUniversity Berlin a mnohé další. Část z toho jsme shrnuli v našem článku z roku 2021 na vedavyzkum.cz [2].

Mnoho akademiků by mohlo namítat, že příspěvek výzkumných institucí a univerzit je z hlediska celkové produkce skleníkových plynů zanedbatelný a i vzhledem k jejich podílu na řešení klimatické krize by měly být ze závazků klimatické neutrality vyčleněny. Zavedení jakýchkoliv výjimek by však vytvářelo společenskou nerovnováhu a nepříjemný precedens. Kromě toho by taková výjimka podporovala společenskou skepsi k vědecké práci – proč vědci nedodržují to, co sami doporučují v rámci celé společnosti? Přijetí klimatických závazků akademických institucí je z nemalé části symbolický čin, který šíří významnou zprávu do společnosti ohledně přijetí zodpovědnosti a vzdělávání. Nárůst emisí skleníkových plynů totiž funguje podle principů tragédie občiny, kdy se sčítají malé příspěvky mnoha hráčů. Není ani tak důležitá výška emisí absolutní jako relativní, a ta je v přepočtu na zaměstnance u akademických institucí vysoká. Omezení emisí přitom neznamená omezení akademické svobody. Ta se týká se spíš svobody v zaměření výzkumu, výuky, publikování a jiného vyjadřování názorů a měla vždy svoje limity, například etické nebo finanční.

V roce 2004 zavedl GHG Protokol⁴⁾ rozdělení emisí skleníkových plynů souvisejících s činností podniků do tří oblastí, které se staly široce používaným mezinárodním standardem. Oblast 1 tvoří přímé emise (tzv. oblast 1) ze zdrojů vlastněných podnikem, jako jsou motorová vozidla a generátory spalující fosilní paliva, nebo emise z průmyslových procesů. Naproti tomu Oblast 2 – nepřímé emise – tvoří nakupovaná energie elektrická i tepelná (emise produkují emise jejich dodavatelé). Do oblasti 3 spadají veškeré ostatní aktivity produkující emise a využívané podnikem, jako cestování, nákupy materiálu nebo stravy, nebo skládkování odpadu. Akademické instituce jsou zodpovědné za emise ze všech tří oblastí. Kromě obvyklých emisí, spojených například s provozem budov, produkují akademické instituce také emise specificky spojené s výzkumnou činnosti, především s cestováním nebo vědeckými výpočty a související spotřebou elektrické energie.

Cesta k udržitelnosti

Zpráva ALLEA 2022 se snaží prozkoumat cestu ke klimatické neutralitě v akademickém prostředí. Obsahuje jednak přehled emisí u různých zástupců akademické sféry, jednak přehled existujících opatření na jejich snižování. Zpráva se omezuje hlavně na západní Evropu, protože v době psaní textu byly informace o klimatické udržitelnosti ve střední a východní Evropě výjimečné. Obecný vzorec přechodu na klimaticky udržitelný provoz lze shrnout do schématu (Obrázek 1). Prvním krokem bývá prohlášení o cílech zaměřených na klimatickou udržitelnost, obecně tedy především snížení celkových emisí až klimatická neutralita. Tyto cíle pak pomáhají v rozhodnutích, ve kterých nemusí převažovat jen finanční preference, ale také kritéria z pozice dlouhodobé udržitelnosti. Rozdělení cílů na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé souvisí s rozdělením opatření na snáze a obtížněji dosažitelná. Aby opatření pro snížení klimatické stopy byla založena na solidním základě, mělo by dalším krokem být vytvoření zprávy o aktuální klimatické stopě. Ta pak tvoří podklad pro výběr opatření s dostatečnou efektivitou. Návrhy opatření a jejich zavedení jsou dalším krokem, následovaným vyhodnocením jejich účinnosti v rámci deklarovaných cílů. Důležitou součástí cesty za klimatickou udržitelností je široké sdílení získaných poznatků o jednotlivých opatřeních a jejich účinnosti s dalšími organizacemi a aktéry v rámci akademické sféry. K tomu účelu může sloužit odborný článek, nebo veřejně dostupná online databáze, případně wiki. Takové zdroje a komunikace mezi organizacemi mohou být inspirací a základem klimatických opatření v jiných organizacích. Mohou také pomoci k vlastním postupnému přizpůsobování cílů klimatické udržitelnosti a souvisejících opatření.

Schéma cesty ke klimatické udržitelnosti.

Univerzity