Betlémské želvy

Před více než deseti lety jsem popsal historii vypuštění želvy bahenní (Emys orbicularis) do lokality Betlém na jižní Moravě (Vesmír 91, 352, 2012/6). Projekt začal roku 1989, kdy bylo do malého mokřadu během pěti let vypuštěno celkem 30 dospělých jedinců (9 samců, 21 samic)¹⁾ původem z rumunské části delty Dunaje. Rozvoj populace pokračuje.

Od počátečního, spíše náhodného pozorování atraktivních plazů se přistoupilo k systematickému sledování vznikající populace. První prokazatelné pokusy o rozmnožování želvy v našich podmínkách však dokládaly jen snůšky zničené místními predátory. To sice naznačovalo možnost úspěšného rozmnožování a rozvoje uměle založené populace, ovšem pro jednoznačné doklady byl nutný intenzivní monitoring a rozšíření výzkumu na životní projevy tohoto sympatického plaza.

Juvenilní želvy bahenní.

Snímek Miroslav Šebela

Sledovali jsme sezonní a migrační aktivity i vazby na stanoviště. Průběžně jsme odchytili a označili všechny jedince. Každou želvu jsme proměřili, zvážili a pořídili fotografickou dokumentaci zaznamenávající odchylky ve zbarvení spodního krunýře (plastronu) a další znaky umožňující přesnou identifikaci. V průběhu let 2010–2022 bylo odchyceno a označeno zářezem do svrchního krunýře (carapaxu) 465 jedinců. Tím jsme získali množství kvalitních dat o tělesném růstu, životních cyklech a nárocích na prostředí.