mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

70 let Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně

2. 5. 2023
 |  Vesmír 102, 286, 2023/5
komerční prezentace

Historie

Krátce po založení Československé akademie věd rozhodla její Biologická sekce o vytvoření Laboratoře pro výzkum obratlovců pod vedením prof. Josefa Kratochvíla, k čemuž došlo začátkem roku 1953. O jedenáct let později získala laboratoř statut samostatné instituce a vzniká Ústav pro výzkum obratlovců, který se věnuje zejména základnímu výzkumu ryb, ptáků a savců. V šedesátých a sedmdesátých letech se ústav úspěšně rozrůstá a vyvíjí ve významnou instituci nejen v tehdejším Československu, ale i ve světě. V té době nastoupil na pozici ředitele ústavu prof. Baruš, který rozšiřuje výzkumné aktivity ústavu například i o aplikační výzkum. Jeden z nejvýznamnějších praktických výsledků je patent na biologicky rozložitelnou nástrahu pro snižování početnosti hraboše polního (Stutox), významného škůdce v zemědělství. Do konce devadesátých let procházel ústav administrativními reorganizacemi, které neměly vždy pozitivní vliv na jeho činnost. Výjimkou byl přesun výzkumného týmu prof. Hubálka v roce 1984 do nového oddělení ekologie rezervoárů a patogenů, zabývajícího se studiem vybraných původců ohniskových nákaz vázaných na teplokrevné obratlovce. Turbulentní léta po sametové revoluci naštěstí v roce 1998 vyústila v obnovení původního pracoviště specializovaného pouze na výzkum obratlovců. Největší zásluhu na této přeměně měl tehdejší ředitel Ing. Milan Peňáz.

Od vzniku v roce 1953 prošla ústavem řada špičkových vědců počínaje zakladatelem prof. Josefem Kratochvílem, který byl velkou osobností české vědy, byť do určité míry komplikovanou. Z dalších významných pracovníků nesmíme opomenout mammaliology Ivo Grulicha, Jaroslava Pelikána, Jana Zejdu a Jana Zimu, ornitology Karla Hudce a Františka Baláta, ichtyology Vlastimila Baruše, Jiřího Libosvárského, Stanislava Luska nebo Milana Peňáze. Působili zde i významní vysokoškolští pedagogové, například Jiří Gaisler či Zdeněk Veselovský. Někteří pracovníci strávili v ústavu celý profesní život, jiní zde byli zaměstnáni pouze na přechodnou dobu a někteří byli nuceni po roce 1968 emigrovat – jako morfolog Milan Klíma nebo ichtyolog Antonín Lelek, kteří se naštěstí uplatnili vynikajícím způsobem i na zahraničních pracovištích.

Současnost

Od roku 1968 ústav sídlí ve vile v Brně- Pisárkách, kterou nechal postavit v roce 1924 JUDr. Hynek Bulín. Tento přední brněnský advokát a významná osobnost zdejšího politického a společenského života ji velkoryse věnoval Akademii věd. Jde o jeden ze secesních skvostů typických pro Brno z přelomu 19. a 20. století. Kromě vedení ústavu a některých vědeckých týmů je zde umístěna i knihovna, redakce časopisu Journal of Vertebrate Biology a vědecké sbírky. Výzkumná činnost probíhá i na dalších pracovištích, zejména na pracovištích Studenec a Valtice a na terénní stanici Mohelský mlýn, z nichž každé má svoji vlastní historii.

Ve Studenci se do devadesátých let rozvíjel zejména prakticky orientovaný výzkum aplikované ekotoxikologie a zemědělství. V posledních 15 letech se toto detašované pracoviště podařilo přeměnit na moderní výzkumné centrum, kterých v kraji Vysočina není mnoho. Díky velkým investicím zde byly vybudovány nové chovy pro drobné savce, obojživelníky a ptáky, umožňující realizovat experimentální výzkumy těchto živočichů. Molekulárně-genetické/genomické a fyziologické laboratoře patří k nejlépe vybaveným pracovištím podobného typu na světě.

Valtické pracoviště je vysoce specializované pracoviště zaměřené na výzkum eko-epidemiologie zoonotických mikrobiálních patogenů přenášených volně žijícími obratlovci.

Terénní stanice Mohelský mlýn se nachází v blízkosti národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step a vodní nádrže Mohelno na řece Jihlavě. Zázemí stanice poskytuje prostory jak pro terénní a základní laboratorní výzkum, tak i pro organizaci menších workshopů.

Výzkumná činnost ústavu

Základní směřování výzkumu se od založení ústavu v zásadě nezměnilo a specializuje se na volně žijící obratlovce. Významnou proměnou však pochopitelně prošly metodické přístupy, a to včetně možnosti realizace výzkumů prakticky kdekoliv na světě. V posledních letech se výzkum obratlovců realizovaný v ústavu zaměřuje zejména na tři oblasti, a to biodiverzitu, evoluční ekologii a obecnou ekologii volně žijících obratlovců.

Výzkumný směr biodiverzita se věnuje evolučním procesům, které ovlivňují rozmanitost obratlovců na druhové i vnitrodruhové (genetické) úrovni. V centru zájmu jsou zejména faktory a procesy zodpovědné za nárůst (např. vznik druhů) i pokles (vymírání populací, ochranářská genetika) úrovně biologické rozmanitosti.

Týmy specializované na evoluční ekologii studují, jak ekologické faktory ovlivňují evoluční změny a jak souvisejí určité evoluční znaky s ekologickými procesy. Zejména jde o výzkum toho, jak se mezidruhově a vnitrodruhově vyvíjejí znaky spojené s reprodukcí a životní historií, jak jednotlivé druhy reagují na změny prostředí a zda dochází ke koevoluci fenotypů a funkce.

Cílem výzkumného směru obecná ekologie je mezioborové komplexní studium ekologických interakcí obratlovců a jejich prostředí. Pravděpodobně nejvýznamnější ze studovaných faktorů jsou nově se objevující infekční onemocnění, změny ve struktuře krajiny a povrchových vod nebo klimatické změny.

Přestože Ústav biologie obratlovců patří svou velikostí mezi menší ústavy Akademie věd ČR, vyprodukuje v poslední letech pravidelně kolem 120 publikací ročně, přičemž asi čtvrtina z nich je publikována v nejprestižnějších časopisech oboru (časopisy prvního kvartilu). S ohledem na počet publikací a celkový počet vědeckých pracovníků se tak může svou efektivitou srovnávat s nejlepšími evropskými i světovými pracovišti, což potvrzují i bibliometrické analýzy používané v mezinárodním hodnocení akademických pracovišť. Velmi významná je také expertní a poradenská činnost ústavu včetně ochranářské genetiky, která je založená na vědeckém know-how a na transferu těchto znalostí. Ústav spolupracuje v tomto směru například s MŽP, rybářskými svazy, AOPK, SZÚ nebo správami CHKO a NP.

Unikátním výsledkem činnosti ústavu jsou vědecké sbírky biologického materiálu. Tvoří je přes 44 tisíc položek především osteologického materiálu, jako jsou lebky a celé kostry savců, ptáků, plazů, obojživelníků i ryb, druhově je velmi bohatá i sbírka kůží drobných savců. Z geografického hlediska převažují sběry z České republiky a Slovenska, ale zajímavé jsou i kolekce savců z Balkánu, Ruska, Egypta, Afghánistánu nebo Senegalu. Z recentních sběrů je nejbohatší kolekce lebek afrických drobných savců, zejména hlodavců, které jsou shromažďovány průběžně od r. 2010. Nejcennějšími položkami jsou typoví jedinci hrabošíka tatranského, Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952), a sviště tatranského, Marmota marmota latirostris (Kratochvíl, 1961), a přibývají i nově popsané druhy z Afriky.

Od roku 2015 jsou součástí sbírky i vzorky genetického materiálu. Ve spolupráci s katedrou zoologie PřF UK byla založena Národní genetická banka živočichů. V ústavu sídlí její sekretariát a ke konci roku 2022 bylo do databáze začleněno téměř 17 000 genomických vzorků z 18 zemí a čtyř kontinentů. Jde o síť institucí, jejichž společným zájmem je dlouhodobé uchovávání kvalitně konzervovaných genomických vzorků živočichů a publikování údajů o těchto vzorcích ve veřejných databázích. Kromě organizací provozujících vlastní genetické sbírky jsou členy sítě také organizace, které přispívají k uchovávání biologického materiálu jinak, např. jako poskytovatelé vzorků do některé z členských sbírek.

Významnou aktivitou Ústavu biologie obratlovců je také organizace konference Zoologické dny, která v roce 2019 oslavila již 50 let. Z původně neformálního setkání členů brněnské pobočky Československé zoologické společnosti, které od počátku organizačně zajišťoval Čestmír Folk, se postupně stala plnohodnotná vědecká konference. V současné době se jedná o největší pravidelnou konferenci (každoročně cca 400 účastníků) se zoologickou tematikou organizovanou v rámci České republiky a Slovenska.

Budoucnost

I přes 70 let není Ústav biologie obratlovců „stařečkem“, ale moderním vědeckým pracovištěm s kvalitním výzkumem, který snese mezinárodní srovnání. Do jeho aktivit se proto zapojuje v posledních letech stále větší počet zahraničních pracovníků z různých koutů světa. Ústav splňuje evropské standardy péče o zaměstnance, což bylo potvrzeno získáním prestižního ocenění „HR Excellence in Research Award“, které uděluje Evropská komise za excelenci v péči o lidské zdroje ve vědeckém prostředí. Ústav biologie obratlovců tak může pokračovat správným směrem v dalších letech svého „života“.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...