70 let Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně

Historie

Krátce po založení Československé akademie věd rozhodla její Biologická sekce o vytvoření Laboratoře pro výzkum obratlovců pod vedením prof. Josefa Kratochvíla, k čemuž došlo začátkem roku 1953. O jedenáct let později získala laboratoř statut samostatné instituce a vzniká Ústav pro výzkum obratlovců, který se věnuje zejména základnímu výzkumu ryb, ptáků a savců. V šedesátých a sedmdesátých letech se ústav úspěšně rozrůstá a vyvíjí ve významnou instituci nejen v tehdejším Československu, ale i ve světě. V té době nastoupil na pozici ředitele ústavu prof. Baruš, který rozšiřuje výzkumné aktivity ústavu například i o aplikační výzkum. Jeden z nejvýznamnějších praktických výsledků je patent na biologicky rozložitelnou nástrahu pro snižování početnosti hraboše polního (Stutox), významného škůdce v zemědělství. Do konce devadesátých let procházel ústav administrativními reorganizacemi, které neměly vždy pozitivní vliv na jeho činnost. Výjimkou byl přesun výzkumného týmu prof. Hubálka v roce 1984 do nového oddělení ekologie rezervoárů a patogenů, zabývajícího se studiem vybraných původců ohniskových nákaz vázaných na teplokrevné obratlovce. Turbulentní léta po sametové revoluci naštěstí v roce 1998 vyústila v obnovení původního pracoviště specializovaného pouze na výzkum obratlovců. Největší zásluhu na této přeměně měl tehdejší ředitel Ing. Milan Peňáz.

Reprodukční (nebo také hnízdní) parazité se musí naučit, jak svého hostitele správně obelstít. Při prvních pokusech bývají až tragicky neúspěšní, a teprve trénink z nich dělá mistry v jejich oboru. Vědci to potvrdili při sledování parazitických ryb v zajetí i v přirozeném prostředí jezera Tanganika v Africe.

Snímek Radim Blažek

Od vzniku v roce 1953 prošla ústavem řada špičkových vědců počínaje zakladatelem prof. Josefem Kratochvílem, který byl velkou osobností české vědy, byť do určité míry komplikovanou. Z dalších významných pracovníků nesmíme opomenout mammaliology Ivo Grulicha, Jaroslava Pelikána, Jana Zejdu a Jana Zimu, ornitology Karla Hudce a Františka Baláta, ichtyology Vlastimila Baruše, Jiřího Libosvárského, Stanislava Luska nebo Milana Peňáze. Působili zde i významní vysokoškolští pedagogové, například Jiří Gaisler či Zdeněk Veselovský. Někteří pracovníci strávili v ústavu celý profesní život, jiní zde byli zaměstnáni pouze na přechodnou dobu a někteří byli nuceni po roce 1968 emigrovat – jako morfolog Milan Klíma nebo ichtyolog Antonín Lelek, kteří se naštěstí uplatnili vynikajícím způsobem i na zahraničních pracovištích.

Současnost

Od roku 1968 ústav sídlí ve vile v Brně- Pisárkách, kterou nechal postavit v roce 1924 JUDr. Hynek Bulín. Tento přední brněnský advokát a významná osobnost zdejšího politického a společenského života ji velkoryse věnoval Akademii věd. Jde o jeden ze secesních skvostů typických pro Brno z přelomu 19. a 20. století. Kromě vedení ústavu a některých vědeckých týmů je zde umístěna i knihovna, redakce časopisu Journal of Vertebrate Biology a vědecké sbírky. Výzkumná činnost probíhá i na dalších pracovištích, zejména na pracovištích Studenec a Valtice a na terénní stanici Mohelský mlýn, z nichž každé má svoji vlastní historii.

Sýčka obecného zbývá v Česku posledních asi 100–130 párů a hrozí mu vyhynutí. Ještě před stoletím na našem území žily desítky tisíc párů této malé sovy, ránu jí ale zasadilo intenzivní zemědělství. Na přípravě záchranného programu se rozhodující měrou podílel Martin Šálek

Snímek Martin Šálek

Ve Studenci se do devadesátých let rozvíjel zejména prakticky orientovaný výzkum aplikované ekotoxikologie a zemědělství. V posledních 15 letech se toto detašované pracoviště podařilo přeměnit na moderní výzkumné centrum, kterých v kraji Vysočina není mnoho. Díky velkým investicím zde byly vybudovány nové chovy pro drobné savce, obojživelníky a ptáky, umožňující realizovat experimentální výzkumy těchto živočichů. Molekulárně-genetické/genomické a fyziologické laboratoře patří k nejlépe vybaveným pracovištím podobného typu na světě.

Valtické pracoviště je vysoce specializované pracoviště zaměřené na výzkum eko-epidemiologie zoonotických mikrobiálních patogenů přenášených volně žijícími obratlovci.

Terénní stanice Mohelský mlýn se nachází v blízkosti národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step a vodní nádrže Mohelno na řece Jihlavě. Zázemí stanice poskytuje prostory jak pro terénní a základní laboratorní výzkum, tak i pro organizaci menších workshopů.

Výzkumná činnost ústavu

Základní směřování výzkumu se od založení ústavu v zásadě nezměnilo a specializuje se na volně žijící obratlovce. Významnou proměnou však pochopitelně prošly metodické přístupy, a to včetně možnosti realizace výzkumů prakticky kdekoliv na světě. V posledních letech se výzkum obratlovců realizovaný v ústavu zaměřuje zejména na tři oblasti, a to biodiverzitu, evoluční ekologii a obecnou ekologii volně žijících obratlovců.

Výzkumný směr biodiverzita se věnuje evolučním procesům, které ovlivňují rozmanitost obratlovců na druhové i vnitrodruhové (genetické) úrovni. V centru zájmu jsou zejména faktory a procesy zodpovědné za nárůst (např. vznik druhů) i pokles (vymírání populací, ochranářská genetika) úrovně biologické rozmanitosti.

Vyšší druhová rozmanitost ptáků a jejich početnost souvisí s velikostí půdních bloků. Ptákům i zajícům se lépe daří na menších polích. Ukazuje to výzkum vědců v příhraničních oblastech Česka a Rakouska. V Rakousku, kde jsou polní celky menší, je zastoupení ptáků bohatší.

Snímek Jiří Hornek

Týmy specializované na evoluční ekologii studují, jak ekologické faktory ovlivňují evoluční změny a jak souvisejí určité evoluční znaky s ekologickými procesy. Zejména jde o výzkum toho, jak se mezidruhově a vnitrodruhově vyvíjejí znaky spojené s reprodukcí a životní historií, jak jednotlivé druhy reagují na změny prostředí a zda dochází ke koevoluci fenotypů a funkce.

Cílem výzkumného směru obecná ekologie je mezioborové komplexní studium ekologických interakcí obratlovců a jejich prostředí. Pravděpodobně nejvýznamnější ze studovaných faktorů jsou nově se objevující infekční onemocnění, změny ve struktuře krajiny a povrchových vod nebo klimatické změny.

Přestože Ústav biologie obratlovců patří svou velikostí mezi menší ústavy Akademie věd ČR, vyprodukuje v poslední letech pravidelně kolem 120 publikací ročně, přičemž asi čtvrtina z nich je publikována v nejprestižnějších časopisech oboru (časopisy prvního kvartilu). S ohledem na počet publikací a celkový počet vědeckých pracovníků se tak může svou efektivitou srovnávat s nejlepšími evropskými i světovými pracovišti, což potvrzují i bibliometrické analýzy používané v mezinárodním hodnocení akademických pracovišť. Velmi významná je také expertní a poradenská činnost ústavu včetně ochranářské genetiky, která je založená na vědeckém know-how a na transferu těchto znalostí. Ústav spolupracuje v tomto směru například s MŽP, rybářskými svazy, AOPK, SZÚ nebo správami CHKO a NP.

Unikátním výsledkem činnosti ústavu jsou vědecké sbírky biologického materiálu. Tvoří je přes 44 tisíc položek především osteologického materiálu, jako jsou lebky a celé kostry savců, ptáků, plazů, obojživelníků i ryb, druhově je velmi bohatá i sbírka kůží drobných savců. Z geografického hlediska převažují sběry z České republiky a Slovenska, ale zajímavé jsou i kolekce savců z Balkánu, Ruska, Egypta, Afghánistánu nebo Senegalu. Z recentních sběrů je nejbohatší kolekce lebek afrických drobných savců, zejména hlodavců, které jsou shromažďovány průběžně od r. 2010. Nejcennějšími položkami jsou typoví jedinci hrabošíka tatranského, Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952), a sviště tatranského, Marmota marmota latirostris (Kratochvíl, 1961), a přibývají i nově popsané druhy z Afriky.

Od roku 2015 jsou součástí sbírky i vzorky genetického materiálu. Ve spolupráci s katedrou zoologie PřF UK byla založena Národní genetická banka živočichů. V ústavu sídlí její sekretariát a ke konci roku 2022 bylo do databáze začleněno téměř 17 000 genomických vzorků z 18 zemí a čtyř kontinentů. Jde o síť institucí, jejichž společným zájmem je dlouhodobé uchovávání kvalitně konzervovaných genomických vzorků živočichů a publikování údajů o těchto vzorcích ve veřejných databázích. Kromě organizací provozujících vlastní genetické sbírky jsou členy sítě také organizace, které přispívají k uchovávání biologického materiálu jinak, např. jako poskytovatelé vzorků do některé z členských sbírek.

Významnou aktivitou Ústavu biologie obratlovců je také organizace konference Zoologické dny, která v roce 2019 oslavila již 50 let. Z původně neformálního setkání členů brněnské pobočky Československé zoologické společnosti, které od počátku organizačně zajišťoval Čestmír Folk, se postupně stala plnohodnotná vědecká konference. V současné době se jedná o největší pravidelnou konferenci (každoročně cca 400 účastníků) se zoologickou tematikou organizovanou v rámci České republiky a Slovenska.

Budoucnost

I přes 70 let není Ústav biologie obratlovců „stařečkem“, ale moderním vědeckým pracovištěm s kvalitním výzkumem, který snese mezinárodní srovnání. Do jeho aktivit se proto zapojuje v posledních letech stále větší počet zahraničních pracovníků z různých koutů světa. Ústav splňuje evropské standardy péče o zaměstnance, což bylo potvrzeno získáním prestižního ocenění „HR Excellence in Research Award“, které uděluje Evropská komise za excelenci v péči o lidské zdroje ve vědeckém prostředí. Ústav biologie obratlovců tak může pokračovat správným směrem v dalších letech svého „života“.