Koukejte

Koukej, co umím. Koukej se, co umím. Sloveso koukat a jeho dokonavý protějšek kouknout jsou jedněmi z mála českých sloves, u nichž se varianta se se a bez se liší jen v detailech. Nebo spíš v konkrétních funkcích. V konstrukci koukej padat už totiž koukej nefunguje jako původní sloveso a ve větách jako z toho koukají akorát problémy jde zase o ustálený přenesený význam. V obou případech by použití se bylo dost překvapivé. Ve většině užití ve smyslu „dívání se“ je to ale jedno.

V mluvnicích se setkáme s rozdělením na slovesa striktně nezvratná, slovesa striktně zvratná a na slovesa, která mezi těmito dvěma přístavy putují. Některá z nich, třeba dát si nebo zřítit se, si cestují natolik svévolně, že se ani nejsebevědomějším lingvistkám a lingvistům pranic nechce rozhodovat, co je to se/si u nich zač. Mimo školský systém a naštěstí většinou ani v něm nikdo nemusí dát hlavu na špalek za to, jestli má se např. u smířit se nebo zhroutit se platnost zájmena, nebo se už neochvějně přidružilo ke slovesu, a je tedy spíš jakýmsi prázdným formantem signalizujícím jeho zvratnost.

Jako rodilí mluvčí zacházíme se se/si intuitivně, na základě zvyku a analogií. Můžeme se maximálně tak rozcházet v tom, jestli zhubneme, nebo zhubneme se, jestli ztloustneme, nebo ztloustneme se. Zprostředkovat tuto dovednost nerodilým mluvčím češtiny už ale tak snadné není. Schválně, kdy byste použili, že to vygooglíte, a kdy to, že si to vygooglíte? A proč je v češtině zbláznit se, ale zešílet? Toto pro žádného cizince, a to ani pro Slovany, prostě není samozřejmé. Spletité téma to není jen pro nerodilé mluvčí, ale i pro mluvčí rodilé, pokud by to měli jako laici vysvětlit. Nechtějme proto po dětech v hodinách češtiny zavírat migrující se/si do přístavů.

Netvrdím, že nemáme kritéria, podle nichž funkci se/si klasifikovat. Máme, je to třeba valence sloves (zmínit něco × zmínit se o něčem), možnost substituce (přát někomu něco × přát si něco) nebo způsob utvoření (blázen → zbláznit se, šílet → zešílet). Ale mnohde by stačilo jen pozorovat, kam proud částečku se/si unáší. Žasnout, ohledávat, ale nehodnotit. To je totiž dobrá strategie nejen v životě, ale i ve vědě.