Jak zpívá parazit

Endemické ptačí druhy na oceánských ostrovech obvykle ohrožují zavlečení savci (Vesmír 98, 393, 2019/7). Slavné Darwinovy pěnkavy (ve skutečnosti pěnkavky z čeledi tangarovitých) na Galapágách však nejvíce trápí docela jiný padouch – původně jihoamerická moucha druhu Philornis downsi, jejíž larvy parazitují na mláďatech. Tento cizopasník má na svědomí nejen zvýšenou úmrtnost Darwinových pěnkavčat, ale jak ukázaly studie Sonii Kleindorferové z Flindersovy univerzity v Adelaide a jejího týmu, může zcela otočit kormidlem osudu i pro ty, kdo přežijí.

Invazní mouchy byly poprvé pozorovány na druhém největším galapážském ostrově Santa Cruz v roce 1964, postupně se pak rozšířily na většinu (13 z 15) zbylých. Jejich hostiteli se staly více než dvě desítky původních druhů – nejspíše k tomu přispělo obecně široké hostitelské spektrum v původním areálu i bohaté zastoupení pěvců na Galapágách. Poněkud překvapivě však trvalo 33 let od prvního nálezu dospělců, než se podařilo objevit muší larvu přímo ve hnízdě. Od šedesátých let jsou však na muzejních exponátech pěnkavek malých (Geospiza fuliginosa) patrné deformace zobáků, které by mohly být právě důsledkem parazitace na hnízdě.

Samec pěnkavky hmyzožravé (Camarhynchus pauper), který se v mládí

parazitaci mouchou Philornis downsi zřejmě vyhnul.

Snímek Jody O’Connor, volné dílo, CC0

Deformita zobáku je oproti původnímu areálu výskytu jihoamerické mouchy třikrát častější a výrazně intenzivnější – na Galapágách byly mouchy nalezeny v 90 % hnízd a často v mnohem větších počtech. Jednou z možných příčin mohou být chybějící nepřátelé, například parazitoidi.