Extrémní požáry v Arktidě

Požáry nebývalého rozsahu byly pozorovány v letech 2019 a 2020 v sibiřské Arktidě. Shořely při nich rozsáhlé plochy půdy bohaté na uhlík. Satelitní pozorování ukazují, že během dvou let hořelo v Arktidě více než v předchozích čtyřech desetiletích. Nová studie v časopise Science vidí souvislost s regionálním oteplováním: rostoucí letní teploty vzduchu způsobují téměř exponenciální nárůst arktických požárů.

Lesní požáry jsou v Arktidě a subarktidě běžné. „Roky 2019 a 2020 však byly výjimečné,“ upřesňuje hlavní autor studie Adrià Descals. „Jen v roce 2020 jsme zaznamenali 423 požárů, které spálily tři miliony hektarů (plochu o velikosti Belgie) a vypustily do atmosféry 256 milionů tun ekvivalentu CO₂. To je srovnatelné se všemi emisemi CO₂ Španělska za rok.“ Autoři očekávají, že velikost, četnost a intenzita požárů v Arktidě se bude s oteplováním klimatu dále zvyšovat. Teplotní trend míří k hranici, za níž i malý nárůst teploty znamená velký nárůst vypálené plochy.

Na základě satelitních pozorování z let 1982 až 2020 autoři vyčíslili plochu vypálenou v oblasti za polárním kruhem na Sibiři v Rusku na 286 milionů hektarů. Pozorování byla zachycena na impozantních satelitních snímcích. Vědci dokázali, že rostoucí teplota v posledních desetiletích ovlivňuje více faktorů, které podporují požáry. Mezi lety 1982 a 2020 se letní teplota vzduchu zvýšila o 0,66 °C za desetiletí. V roce 2020 byla průměrná letní teplota 11,53 °C – o 2,82 °C vyšší než průměr předchozích čtyř desetiletí. Profesor Douglas Sheil z Wageningenské univerzity (Wageningen University & Research) a spoluautor studie konstatuje, že letní teploty dosáhly nebezpečné hranice. Podle něj jakékoli další malé zvýšení nad 10 °C vede k prudkému nárůstu počtu požárů, spálené plochy a s tím spojených emisí. Zvláštní je, že mnoho požárů vypuklo nad touto rozsáhlou a téměř neobydlenou oblastí během pouhých několika dní. Jak to vysvětlit, pokud příčinou nejsou elektrické výboje během bouřek?

V dosud věčně zmrzlých sibiřských rašeliništích je uloženo značné množství uhlíku. Při jejich spalování vznikají skleníkové plyny oxid uhličitý a metan. Růst koncentrace těchto plynů v ovzduší dále podporuje tání a dýchání půdy a další uvolňování uhlíku, což činí zbývající rašelinu ještě zranitelnější vůči budoucím požárům. Uvolňování uhlíku také vytváří pozitivní zpětnou vazbu, neboť další emise přispívají k dalšímu oteplování klimatu, to zase vede k dalšímu tání permafrostu a suchu, které svědčí rozsáhlým požárům a souvisejícím emisím.

Lesní požár zasáhl rozlehlou oblast věčně zmrzlého rašeliniště v tundře. Jizva po požáru je široká asi 20 kilometrů. Lesní požár hořel 1. července 2020 na 71,39° severní šířky. Snímek z družice Sentinel-2 byl snímán ve skutečných barvách, jen ohniska požáru jsou překryta infračerveným zobrazením. Snímek Adrià Descals, ESASnímek Adrià Descals, ESA

Adrià Descals et al.: Science, 2002, DOI: 10.1126/science.abn9768