V nouzi poznáš… krokodýla

Omylem svému psovi šlápnete na nohu, ten zavyje, což ve vás vzbudí nepříjemný pocit, že jste svého miláčka zranili. Snad se mu dokonce začnete omlouvat. Právě jste se dopustili interpretace mezidruhového signálu – vyložili jste si vytí jako projev bolesti. Zvuky vydávané zvířaty v nouzi mají podobné akustické vlastnosti. Můžeme dojít k závěru, že by mělo být snadné poznat, kdy je nějaký živočich v nesnázích. Jenže například nahrávky mláďat šimpanzů bonobo (Pan paniscus) lidé pro jejich vysokou výšku tónu interpretují jako volání v nouzi, i když se malým bonobům nic neděje.

Skupina francouzských bioakustiků přišla s otázkou, jak úspěšný bude v posouzení míry nouze jiný, evolučně vzdálenější druh, a zda bude u signálů hledět na podobné faktory jako lidé (tedy např. na výšku tónu). Použili proto přes 300 krokodýlů nilských (Crocodylus niloticus) z marocké krokodýlí zoo, kterým pouštěli nahrávky zvuků lidských kojenců a mláďat dalších lidoopů – šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes) a bonobů, natočených v různě stresujících situacích.

Mladý krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) z Madagaskaru. Krokodýli jsou 2023, oportunističtí predátoři, nepohrdnou ani velkými savci, ani rybami, vodními ptáky či mršinami, které mohou krást šelmám.

Snímek Tony Camacho, Profimedia