Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Superkritický CO2 jako médium energetických oběhů

 |  2. 10. 2023
 |  Vesmír 102, 594, 2023/10
komerční prezentace

Unikátní fyzikální vlastnosti oxidu uhličitého v superkritickém stavu představují možnost jeho využití jako pracovního média energetických konverzních oběhů. Především díky malým rozměrům klíčových komponent a předpokladu vysoké účinnosti cyklu má tato technologie velký potenciál nahradit v některých oblastech klasické parní cykly. Inovativní tepelné oběhy se superkritickým CO2 mohou významně přispět k dekarbonizaci energetiky a průmyslu, což je celosvětově považováno za klíčové téma a nevyhnutelný trend.

Oxid uhličitý ve spojení s emisemi skleníkových plynů při spalování fosilních paliv v energetice a dopravě je kvůli dopadu na životní prostředí vnímán negativně. Existuje však odvětví technologického vývoje, kde využívání CO2 může paradoxně naopak pozitivně přispívat k transformaci a dekarbonizaci velké energetiky. Jde o využití CO2 jako pracovního média termodynamických oběhů určených pro transformaci tepelné energie na elektrickou, tedy o alternativu k nejčastěji využívané vodní páře (v obězích uhelných či jaderných elektráren a tepláren) nebo ke spalinám v případě využití plynové turbíny. Výhodných fyzikálních charakteristik takové technologie je však dosaženo až ve chvíli, kdy je CO2 v oběhu udržován v superkritickém stavu. Ten nastává, když teplota a tlak překročí kritický bod (obr. 1). V takovém stavu médium není ani kapalné, ani plynné, ale přitom umožňuje kombinovat výhodné fyzikální vlastnosti obou těchto lépe představitelných skupenství. Hustota těsně nad kritickým bodem je totiž blízká kapalině, zatímco z hlediska viskozity se médium podobá plynům. A právě tyto vlastnosti lze velmi dobře uplatnit při návrhu zařízení energetických procesů.

Tepelné oběhy se superkritickým CO2 (sCO2) procesně odpovídají známým Braytonovým oběhům s plynovou turbínou.1 Protože nízká stlačitelnost média v okolí kritického bodu snižuje potřebnou práci kompresoru, lze při vhodné konfiguraci a vhodných provozních podmínkách dosáhnout v porovnání s konvenčními technologiemi až o několik procent vyšších účinností cyklu. Za vhodné podmínky lze považovat vstupní teploty na turbínu alespoň 550 °C a tlak ve vysokotlaké části oběhu kolem 25 MPa. Při ještě vyšších teplotách (nad 600 °C) lze teoreticky dosáhnout tepelné účinnosti nad 50 %, celková účinnost oběhu však závisí na konfiguraci cyklu a účinnosti jednotlivých komponent. Nejpatrnější výhodou oběhů se superkritickým CO2 jsou však geometrické rozměry komponent a celé technologie, které jsou řádově menší než u parních oběhů o stejných výkonech. To je opět dáno vysokou hustotou, a tedy nízkými objemovými průtoky média. V malých rozměrech, potažmo hmotnostech zařízení jsou skryty i další výhody – například vysoká flexibilita vlivem nízkých teplotních setrvačností. Výrazně nižší spotřeba konstrukčních materiálů pak může vést ke snížení investičních nákladů na výstavbu. Je však nutné neopomenout, že extrémní provozní podmínky budou vyžadovat pokročilé a vysoce odolné materiály na bázi niklových slitin. Stejně tak jednotlivé komponenty vyžadují před širším energetickým využitím další technologický vývoj a ověření při reálných podmínkách. Jiným přínosem těchto oběhů je možnost suchého chlazení, a tedy nulová potřeba vody, což může být v některých lokalitách klíčové.

Rostoucí pozornost a útok na ověření technologie

Potenciál širokého uplatnění technologie se superkritickým CO2 neuniká pozornosti společností zaměřených na vývoj energetických technologií, zejména v typických technologicky vyspělých regionech, jako je Severní Amerika, Evropa, Jižní Korea nebo Japonsko. Především v posledních několika letech lze pozorovat nárůst projektů zaměřených na realizaci pilotních jednotek, ale i na výzkum dílčích problematických oblastí. Česká republika patří k těm nejaktivnějším zemím a k průkopníkům v oblasti vývoje technologie se superkritickým CO2 v Evropě. A to nejen aktuálně, ale i historicky – možná vůbec první experimentální okruh s touto technologií realizoval na konci devadesátých let tým Ing. Petra Hájka, CSc., v pražských Běchovicích [1]. Přes absenci výkonové turbíny dokázalo zařízení simulovat základní chování Braytonova oběhu. V USA společnosti Sandia National Laboratory a Echogen sestavily dvě demonstrační jednotky, již s elektrickým výkonem v řádu stovek kW, respektive jednotek MW [2]. Dle dostupných informací byly jednotky testovány na nižších parametrech a nedošlo ke komerčnímu rozšíření produktů. V Centru výzkumu Řež jsme vybudovali unikátní experimentální smyčku se superkritickým CO2 s tepelným příkonem 110 kW. Na tomto zařízení úspěšně testujeme různé komponenty oběhu a materiály a zkoumáme systémové chování cyklů. Jde o dosud jediné zařízení v Evropě provozované při podobných výkonech na teplotě 550 °C a tlaku 25 MPa.

Projekt pilotní jednotky SOFIA

Od roku 2021 Evropská komise podpořila několik projektů, které cílí na vybudování a zprovoznění pilotních jednotek v reálném prostředí s výstupním elektrickým výkonem v řádu jednotek MW. Projekt SOL ARSCO2OL [3] plánuje realizovat oběh se superkritickým CO2 v kombinaci s jednotkou využívající koncentrovanou solární energii (CSP) v Portugalsku, kde zdrojem tepla budou solární kolektory. Projekt CO2OLHE AT [4] pro oběh se superkritickým CO2 předpokládá využití odpadního tepla z průmyslových procesů, konkrétně z cementárny v Prachovicích. Centrum výzkumu Řež je pak hlavním řešitelem projektu Efekt, podpořeného Technologickou agenturou ČR, v jehož rámci byla navržena pilotní jednotka SOFI A o elektrickém výkonu v řádu jednotek megawatt. Pokud budou tyto pilotní projekty úspěšně realizovány, může se jednat o poslední krok před implementací komerčních energetických jednotek.

Pilotní experimentální jednotka SOFI A je navržena v konfiguraci jednoduchého Braytonova oběhu s regenerací. Centrum výzkumu Řež ve spolupráci s ÚJ V Řež, Doosan Škoda Power a společností Inpraise Systems aktuálně pracuje na výstavbě zařízení a výrobě jednotlivých komponent. Hlavním cílem je ověření systémového chování oběhu v relevantních podmínkách a charakteristik hlavních komponent, především točivých strojů. Vhodně navržené a vyrobené točivé stroje jsou právě klíčem k efektivnímu a spolehlivému využití technologie. Zařízení SOFI A obsahuje axiální výkonovou turbínu z dílny Doosan Škoda Power s elektrickým výkonem na generátoru 1 MW, radiální kompresor poháněný vlastní turbínou (viz obr. 2 nahoře) a startovací kompresor pro najíždění oběhu navrhovaný Centrem výzkumu Řež za podpory Inpraise Systems. Kromě točivých strojů bude možné v provozu ověřit i další komponenty, například inovativní mikrokanálové tepelné výměníky, zajišťující kompaktnost a flexibilitu cyklu, armatury vystavené extrémním podmínkám, speciální čidla nebo systém kontroly a řízení. Zdrojem tepla bude elektrický ohřívák umožňující dosažení teplot oběhu se superkritickým CO2 až 550 °C (obr. 3). Zařízení bude realizováno v areálu elektrárny Mělník. Zprovoznění experimentální smyčky se superkritickým oxidem uhličitým SOFI A je plánováno na rok 2025. Bude se tak jednat o první pilotní jednotku svého druhu v Evropě.

Oblasti využití

Jak již bylo zmíněno, i tuto technologii čeká v blízkých letech klíčový milník v podobě zprovoznění pilotních jednotek. Případný úspěšný provoz otevře dveře realizaci energetických jednotek se širokými možnostmi využití. Možné je nahrazení stávajících parních oběhů fosilních elektráren, pokud oběhy se superkritickým CO2 prokážou, že mohou vyrovnat nebo zvýšit účinnost a současně snížit investiční náklady. V Centru výzkumu Řež rozvíjíme koncept velkokapacitní akumulace energie, kdy je přebytková energie z obnovitelných zdrojů (nebo z jiných procesů) ukládána ve formě vysokopotenciálního tepla. To lze ve chvíli zvýšené poptávky transformovat na elektřinu prostřednictvím oběhu se superkritickým CO2. Uvedený systém pro akumulaci tepelné energie s konverzním cyklem se superkritickým CO2 může usnadnit integraci rostoucího počtu intermitentních obnovitelných zdrojů do přenosové soustavy a celkově přispět k dekarbonizaci energetiky. Aktivně je také řešeno využití těchto cyklů v jaderné energetice, kde lze především u malých modulárních reaktorů uplatnit malé rozměry, s tím spojenou rychlou realizaci a kompaktní řešení. Široké nasazení se nabízí v oblasti zpětného využívání odpadního tepla z průmyslových procesů, například z metalurgických provozů nebo cementáren. Teoreticky lze uvažovat i o využití technologie se superkritickým CO2 pro vesmírné aplikace, opět hlavně díky malým rozměrům a nízké hmotnosti.

Oběhy se superkritickým CO2 tedy mohou nalézt širokou škálu využití. Rozhodně stojí za to, sledovat další vývoj této inovativní technologie, která aktuálně stojí před důležitým mezníkem a musí prokázat technickou a ekonomickou proveditelnost a výhodnost. 

Prezentované výsledky byly realizovány v rámci Institucionální podpory Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

Článek vychází s finanční podporou ÚJ V Řež.

Poznámky

1) Termín plynová turbína se používá rovněž pro komplex lopatkového soustrojí tvořeného kompresorem, ohřívákem (pro otevřený cyklus spalovací komorou), plynovou turbínou s příslušenstvím a pomocným zařízením. Výkon na hřídeli je získán expanzí plynu (spalin) v turbíně. Část výkonu z turbíny je použita k pohonu kompresoru, který médium stlačuje. Tento cyklus se také nazývá Braytonův cyklus.

Literatura

[1] O. Frýbort, T. Melichar, P. Hájek: Stav vývoje tepelných sCO2 oběhů, sborník konf., Srní 2020.

[2] K. Brun, P. Friedman, R. Dennis: Fundamentals and Application of Supercritical Carbon Dioxide (sCO2) Based Power Cycles, Woodhead Publishing Series in Energy, 2017.

[3] Projekt H2020 SOLARSCO2OL, (2023), www.solarsco2ol.eu.

[4] Projekt H2020 CO2OLHEAT, co2olheat-h2020.eu (2023).

[5] sCO2 Energy (2023).

[6] O. Frýbort a kol.: SOFIA – sCO2 Facility for supercritical brayton cycle research, in: The 4th European sCO2 Conference for Energy Systems, 2021.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzika

O autorech

Otakar Frýbort

Petr Hájek

Tomáš Melichar

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...