Nejstarší opylovači

V současnosti považujeme opylování květů hmyzem za něco běžného a rozkvetlou louku nebo květinový záhon u domu si spojujeme s bzučením včel a třepetáním pestrých motýlích křídel. Ale v dávné minulosti Země tomu tak nebylo. První suchozemské cévnaté rostliny byly větrosnubné a po dlouhé desítky milionů let, v karbonu a permu, rostly kapraďorosty (např. plavuně, přesličky) i semenné rostliny (např. jinany, jehličnany), aniž by potřebovaly k svému rozmnožování hmyz. Ovšem ten už tehdy také žil. Kdy vlastně rostliny s hmyzem navázaly vzájemně prospěšný vztah, který nazýváme opylování?

Nejstarší doklady o bezkřídlém hmyzu jsou z devonu před 400 miliony lety. Fosilie ale nejsou příliš jasné, a tak rovnou přejdeme do karbonu, z něhož už známe například létající jepice, vážky, šváby a předky cvrčků, kobylek nebo pošvatek. Žádný z uvedených řádů se v současnosti na opylování květů nepodílí a není důvod předpokládat, že tomu kdysi bylo jinak. Rozmanitost hmyzu se výrazně zvýšila v permu před 250–300 miliony lety. Z fosilních nálezů známe z té doby mnoho hmyzích řádů včetně brouků s proměnou dokonalou, jejichž larvy se vyvíjely v živém dřevě, ačkoli bylo někdy napadené houbami. Patří do podřádu Archostemata a jejich příbuzní (současná čeleď Cupedidae) žijí vzácně dodnes, roztroušeni po okrajových částech dávného kontinentu Pangea.

Také drobné třásněnky (Thysanoptera), vzdáleně příbuzné cikádám a plošticím, žily již v permu. Dnes (obr. 3) sají rostlinné šťávy a spolu s permskými archostematy byly možná prvním hmyzem, který se stal závislý na tělech živých rostlin. Právě tyto dvě skupiny hmyzu by mohly být adepty na první opylovače. Z druhohor již známe další skupiny hmyzu závislé na rostlinách, například zmíněné ploštice, tedy polokřídlé (Hemiptera). Ale tento řád hmyzu zůstal věrný převážně sání na vegetativních orgánech rostlin, kdežto některé skupiny třásněnek a brouků našly již v dávné minulosti zalíbení v generativních orgánech, odkud je jen skok k opylování.

Brouci rodu Parandrexis, rekonstrukce podle fosilních nálezů z Tao-chu-kou. Ilustrace z autorovy připravované knihy Zázračný svět hmyzu (B4U Publishing/Albatros).

Kresba Pavla Dvorská a Pavel Dvorský

Střední jura severovýchodní Číny

Brouci sice v současnosti nepatří mezi ty nejdůležitější opylovače, zato známe jejich dobře zachovalé fosilie pocházející už z doby před 165 miliony lety. V čínské provincii Vnitřní Mongolsko se poblíž hranice s provinciemi Che-pej (Hebei¹⁾) a Liao-ning (Liaoning) nachází vesnice Tao-chu-kou (Daohugou). Mezi paleontology je proslavená mimo jiné i fosilními nálezy pterosaurů (Jeholopterus), obojživelníků (Chunerpeton), ryb (Lycoptera) a možná i prvních kvetoucích rostlin (Schmeissneria). O přesné datování se stále vedou spory, ale pro nás postačí, že zdejší fosilie pocházejí ze střední až pozdní jury a geologická formace se datuje do období callovian až oxfordian.²⁾