Vojtěch Vincenc Zarda

Je dobrým zvykem připomínat si osobnosti, které svými myšlenkami a skutky předstihly svou dobu. Takovou zapomenutou osobností je i MUDr. Adalbert Vincenz Zarda (či Vojtěch Vincenc Zarda), profesor policejního lékařství a porodnictví, který se narodil v roce 1755 ve Smidarech a zemřel v roce 1811 v Praze.

Lidé si zásluhy minulých generací snad vždycky uvědomovali, o čemž svědčí metafora „stojíme na ramenou obrů“ (nanos gigantum humeris insidentes), která je připisována francouzskému středověkému filozofovi Bernardovi z Chartres († 1130). Totéž měl na mysli také sir Isaac Newton (1643–1727), který, jak se traduje, prohlásil: „Jestliže jsem viděl dále, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů“ („If I have seen further it is by standing on ye sholders of Giants“).

Pohled na vltavské nábřeží v místě, kde roku 1798 vznikla první záchranná stanice v českých zemích. Dnes zde stojí Rudolfinum. Snímek archiv autoraSnímek archiv autora

Využíváme technické vynálezy, aplikujeme poznatky přírodních věd a úspěšně léčíme řadu nemocí. Svůj život si už bez nich nedovedeme představit. Málokdy však myslíme na to, že za ně vděčíme geniální invenci, nesmírnému úsilí a pracovnímu nasazení jedinců, kteří to vše vynalezli a prosadili. Jak to už v historii bývá, většina významných průkopníků nových myšlenek upadne postupně v zapomnění, a to často už vinou svých současníků, kteří je nedovedli docenit, natož předvídat význam jejich myšlenek do budoucna.