i

Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Náhradní díly z prasete

Xenotransplantace jako návrat do budoucnosti
 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 374, 2022/6

Pátek 7. ledna 2022 se navždy zapsal jako den, kdy v těle člověka začalo bít první geneticky modifikované prasečí srdce. Šlo o prozatím poslední ze série experimentálních transplantací srdce a ledvin od prasat s dědičnou informací upravenou metodami genového inženýrství. Představují neklamný signál, že toto odvětví transplantační medicíny si počátkem století vybralo oddechový čas a teď znovu nabírá obrátky.

Prasečí dárce na operačním stole

Před transplantací prasečích ledvin Jimu Parsonsovi (viz kapitolu První vlaštovky) vystavili lékaři v laboratoři krvinky zvířecího dárce příjemcovu krevnímu séru a sledovali, zda mezi nimi nedochází k imunitní reakci. Prase bylo rovněž prověřeno na přítomnost virů. Orgány se podařilo získat podobně, jako kdyby byl dárcem člověk. Prase bylo uvedeno do narkózy a chirurgové vyjmuli ledviny z těla zvířete na operačním sále. Z ledvin lékaři odebrali vzorky na další analýzy. Prasečí ledviny se podle chirurgů příliš nelišily od lidských. Cévy však byly měkčí a jejich napojení na cévy lidského příjemce bylo obtížnější. Pokud jde o prasečí močovody, ty se od lidských prakticky nelišily. Po odběru orgánů bylo prase šetrně utraceno.

Tonoucí se stébla chytá, a tak se od 17. století pokoušeli lékaři ulevit pacientům od různých chorob transfuzí zvířecí krve. Kdo si v 19. století přivodil velkou otevřenou ránu, dostal na její překrytí žabí kůži. Když v roce 1902 zavedl francouzský chirurg Alexis Carrel postup pro sešívání stěn cév, otevřel cestu k pokusům transplantovat zvířecí tkáně a orgány lidem, k tzv. xenotransplantacím.1) Zpočátku šlo o obskurní praktiky, při nichž měla starcům navrátit ztracenou vitalitu transplantace tkání z varlat šimpanzů. Na to v šedesátých letech 20. století navázaly experimenty, snažící se nahradit nefunkční lidský orgán zvířecím.

V roce 1963 přežil pacient s transplantovanou šimpanzí ledvinou téměř devět měsíců. O rok později se lékaři pokusili poprvé člověku transplantovat šimpanzí srdce, ale pacient zemřel už po dvou hodinách. První transplantace šimpanzích jater člověku následovala v roce 1966. O tři desetiletí později, roku 1992, přežil pacient s transplantovanými játry paviána už sedmdesát dnů.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Náhrady orgánů

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné