i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Náhradní díly z prasete

Xenotransplantace jako návrat do budoucnosti
 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 374, 2022/6
 |  Seriál: Xenotransplantace, 1. díl (Následující)

Pátek 7. ledna 2022 se navždy zapsal jako den, kdy v těle člověka začalo bít první geneticky modifikované prasečí srdce. Šlo o prozatím poslední ze série experimentálních transplantací srdce a ledvin od prasat s dědičnou informací upravenou metodami genového inženýrství. Představují neklamný signál, že toto odvětví transplantační medicíny si počátkem století vybralo oddechový čas a teď znovu nabírá obrátky.

Prasečí dárce na operačním stole

Před transplantací prasečích ledvin Jimu Parsonsovi (viz kapitolu První vlaštovky) vystavili lékaři v laboratoři krvinky zvířecího dárce příjemcovu krevnímu séru a sledovali, zda mezi nimi nedochází k imunitní reakci. Prase bylo rovněž prověřeno na přítomnost virů. Orgány se podařilo získat podobně, jako kdyby byl dárcem člověk. Prase bylo uvedeno do narkózy a chirurgové vyjmuli ledviny z těla zvířete na operačním sále. Z ledvin lékaři odebrali vzorky na další analýzy. Prasečí ledviny se podle chirurgů příliš nelišily od lidských. Cévy však byly měkčí a jejich napojení na cévy lidského příjemce bylo obtížnější. Pokud jde o prasečí močovody, ty se od lidských prakticky nelišily. Po odběru orgánů bylo prase šetrně utraceno.

Tonoucí se stébla chytá, a tak se od 17. století pokoušeli lékaři ulevit pacientům od různých chorob transfuzí zvířecí krve. Kdo si v 19. století přivodil velkou otevřenou ránu, dostal na její překrytí žabí kůži. Když v roce 1902 zavedl francouzský chirurg Alexis Carrel postup pro sešívání stěn cév, otevřel cestu k pokusům transplantovat zvířecí tkáně a orgány lidem, k tzv. xenotransplantacím.1) Zpočátku šlo o obskurní praktiky, při nichž měla starcům navrátit ztracenou vitalitu transplantace tkání z varlat šimpanzů. Na to v šedesátých letech 20. století navázaly experimenty, snažící se nahradit nefunkční lidský orgán zvířecím.

V roce 1963 přežil pacient s transplantovanou šimpanzí ledvinou téměř devět měsíců. O rok později se lékaři pokusili poprvé člověku transplantovat šimpanzí srdce, ale pacient zemřel už po dvou hodinách. První transplantace šimpanzích jater člověku následovala v roce 1966. O tři desetiletí později, roku 1992, přežil pacient s transplantovanými játry paviána už sedmdesát dnů.

Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Náhrady orgánů

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...