Brhlíku, důvěřuj, ale prověřuj!

Kdo by neznal modře opeřeného stromolezce s tajemnou páskou přes oko. Brhlíci jsou vynikajícími lezci po kmenech a jako jediní ptáci na světě to dovedou i hlavou dolů. Pohyb po stromech má mnoho výhod, ale brhlíci při něm nemají dobrý výhled na všechny strany. Proto se jim hodí bedlivě poslouchat všelijaké zvuky z okolí a využívat je ve svůj prospěch.

Brhlík americký (Sitta canadensis) odposlouchává své sousedky, sýkory černohlavé (Poecile atricapillus), a má tak přehled o všem, co se kde šustne. Pokud se v blízkosti objeví predátor a sýkora na něj upozorní, brhlík, který je podobně velký jako sýkora, sebere svou špetku odvahy a letí se za sýkorou podívat. Ta dovede svým varovným hlasem vyjádřit míru ohrožení. Hlásí-li sýkora predátora nebezpečného pro malé pěvce (např. menšího dravce, dostatečně hbitého na to, aby malého ptáčka chytil), varuje jinak, než když je predátor méně nebezpečný (např. větší dravec, spíš pomalý „nemotora“, který malého pěvce nedostihne). Brhlík podle intenzity sýkorčího varovného hlasu buď ihned přilétá na pomoc, naštvaně mává křídly, varuje a je připraven predátora aktivně odehnat (mobbing), nebo se jen přiblíží na jeden z okolních stromů a také varuje. [1]

Brhlíci (na snímku brhlík americký – Sitta canadensis) jsou jediní ptáci, kteří dokážou běhat po kmenech stromů i hlavou dolů. Snímek Steve Byland, iStock.com

Jak je to ale s jeho varováním a předáním informace dalším brhlíkům? Brhlík americký nejspíš tuší, že ne každá sýkora je spolehlivý zdroj informací. Pocit ohrožení může totiž ovlivňovat mnoho faktorů – věk, pohlaví, zkušenost, osobnost, hladina stresových hormonů, vzdálenost od úkrytu ap. Takové nadhodnocené nebo podhodnocené hlášení může brhlíka přijít energeticky velmi draho. Proto na to jde chytře. Pokud sám přímo slyší houkat velice nebezpečného predátora kulíška amerického (Glaucidium gnoma), začne varovat rychle a intenzivně. Jestliže naopak zaslechne predátora, který by si na malém brhlíkovi pochutnal jen stěží, třeba obrovského výra virginského (Bubo virginianus), varuje s poměrně nízkou intenzitou. Zaslechne-li ale v dálce varování sýkory černohlavé, bez ohledu na jeho intenzitu sám varuje středně intenzivně a dává najevo, že se kdesi nachází nebezpečí. [2] Informuje tím další brhlíky, že se v okolí něco děje. Střední intenzitou varování však taktně naznačuje, že je nutno situaci ještě ověřit. Strategie vnitrodruhového i mezidruhového odposlouchávání je pro brhlíky výhodná, protože jsou neustále v pozoru a minimalizují riziko predace. Zároveň se nenechají ukolébat nebo naopak příliš vystrašit kdejakou sýkorou jen proto, že jedna paní (sýkora) povídala.

[1] Templeton C. N., Greene E.: PNAS, 2007, DOI: 10.1073/pnas.0605183104.

[2] Carlson N. V. et al.: Nat. Commun., 2020, DOI: 10.1038/s41467-020-14414-w.