Kila a cigára: Co na to mikrobiom?

Kouření a nadváha patří k těm nejvýznamnějším rizikovým faktorům zkracujícím délku života. Kuřáci mají přitom v boji s nadváhou statistickou výhodu: bývají obecně hubenější. Na druhou stranu ale jejich snaha o odvykání kouření často vede k rychlému nabírání kil, což je nakonec od podobných pokusů mnohdy odradí. Proč se s cigaretami hubne a bez nich tloustne? Je známo, že nikotin, návyková složka cigaretového kouře, aktivuje jeden druh acetylcholinových receptorů, které se vyskytují mj. na neuronech řídících příjem potravy. Stimulace nikotinem vede k tlumení pocitu hladu. A když se pak nikotinu náhle nedostává, narůstá i příjem potravy. Další mozková centra pak mohou pod vlivem nikotinu zvedat bazální energetický výdej a usnadňovat tak kuřákům pálení kalorií.

Současný výzkum ale ukazuje, že vliv odvykání kouření na tělesnou hmotnost nemusí být zprostředkován jen čistě nervovou soustavou. Tak třeba u myší, které výrazně tloustly po přechodném vystavení cigaretovému kouři, se tomuto nabírání hmotnosti dalo předejít léčbou antibiotiky. Podobné výsledky většinou naznačují možné zapojení mikrobiomu (zpravidla střevního) – a skutečně: bezmikrobní zvířata na cigaretový kouř tak výrazně nereagovala a jejich tělesnou hmotnost bylo možné ovlivňovat přenosem mikrobů z jiných myší – zkouřených nebo kontrolních. Mikrobiota často ovlivňuje procesy v těle prostřednictvím speciálních metabolitů, jako je např. dimetylglycin. V tomto ohledu je zajímavé, že tloustnutí bylo možné předcházet i podáváním diety se sníženým obsahem cholinsulfátu, ze kterého bakterie dimetylglycin vyrábějí. Ačkoliv mikroby takto citlivě reagovaly na cigaretový kouř, samotný nikotin podobný účinek postrádal, takže zde patrně hrála roli jiná, neznámá složka cigaretového kouře. Určit látku, která je zodpovědná za pozorovaný účinek, by mohlo mít i přímé praktické dopady. Třeba by cigaretový průmysl ochotně odstranil ze svých výrobků nenikotinovou složku, která jeho zákazníkům znepříjemňuje odvykání (nebo by k takovému kroku mohl být dotlačen ministerstvy zdravotnictví). Než se však dostaneme k podobnému praktickému uplatnění nových poznatků, bude vhodné potvrdit, že u lidských kuřáků fungují střevní podnájemníci podobným způsobem, jak se to jeví u myší.

Fluhr L. et al.: Nature, 2021, DOI: 10.1038/s41586-021-04194-8